Interkom: Nenechte si ujít

Turner je autor osvěžujícně radikální. Prohlašuje, že jediný velký SF román je Morova Utopie - a od té doby že vznikla pouze řada solidních druhořadých děl. Nejvíc mě nadchla vynikající formulace, kterou by si členové KJV měli zapsat za své nemyté uši: „Skutečná díla SF sdílí označení s odporným hybridem, který jeho oddaní příznivci znají pod názvem „Sword and Sorcery“. Jako příklad odporného hybridu uvádí Conana. Nemohu než zvolat: „Bravo!“ Zlatý člověk.

Zatímco třeba z Neffových esejů vyzařuje jeho okouzlení dobrodružstvím, romantikou, chlapskými činy a napínavými příběhy. Turner zůstává v tomto ohledu dokonale netečný. Neslevuje ani milimetr ze svých nároků kritika skutečné literatury a nebude zřejmě se SF spokojen, dokud neobjeví autora, který píše nejmíň jako Dostojevskij. Půvabně nesmlouvavý je třeba výrok, že J. Vernovi se „nedostává fantazie“.

Mně osobně Turnerův postoj bytostně vyhovuje. Pozoruji, že fanové SF klidně promíjejí svým oblíbencům otravný, klišovitý literární styl, jen když si počtou o robotech, raketách, kosmonautech. Třeba díla Clarka a Asimova mi vždycky připadala po literární stránce tuctová, ba podprůměrná, ale nikdy bych se to neodvážila říct nahlas, kdybych nebyla posílena četbou Turnerovy studie. Nebo všichni chválili Zpěv drozda, líbil se i nescifistum, jenže snese srovnání s nejlepšími díly mainstreamu? Se Styronem, Hellerem a podobně? Nesnese. SF díla jako by se vyčerpala na něčem jiném než je ta literární hodnota.

Turner brilantně definuje SF jako „literaturu možných alternativ“. Vyhmátl, že v SF je rozhodující změna vnějších životních podmínek, jejichž tlaku jsou hrdinové vystaveni. V mainstreamu /mimochodem, pojem mainstream označuje za obzvlášť pošetilý/ jsou podle něj rozhodující charaktery postav. Tady jsem trochu na pochybách, je-li to ještě dnes pravda - charaktery postav byly možná rozhodující u Dona Quijota nebo u Romea a Julie, ale v moderní literatuře už jako by hrála větši roli civilizace, společenská mašinérie, její vývoj, drtivost - od Kafky určitě. Už se s tím vždycky musí počítat. Jedinec stojící proti společnosti, nechápající, osamělý, vykolejený - copak tady není vlastně taky rozhodující ta změna vnějších životních podmínek? To by ovšem SF a mainstream zcela sbližovalo, jen SF by měla tu výhodu, že by zachytila to, oč se snaží mainstream, bez jeho omezení realitou, využívajíc všech výhod modelování. I když tady je asi to úskalí - píše-li se o realitě, má to větší bezprostřední působivost. Vymyšlený, modelový svět je velmi těžké učinit sugestivním. Ale jde to - viz Philip Dick nebo William Gibson.