Interkom: Minicon '88

Po příchodu jsem zjistila, že podle očekávání život kolotá nejintenzivněji v bufetu klubu Vltava: Pecinovský vytáhl Pulsar, objevily se Andromeda News věnované Scifílii a nové číslo Mozku, šířené doktorem QQ.

Zuzka Réblová slavnostně zahájila, načež Egon Čierny oznámil výsledky ankety o nejlepší SF klub roku: vyhrál KJV. Sám sobě králíka na jevišti neuděloval. nýbrž si ho nechal v šatně.

Následovala beseda s držiteli Ludvíků a Mloků. Zodpovídaly se dotazy, co nám ta cena dala, co chystáme nového a co chceme říci fandomu jako své poslední slovo. Nejroztomilejší byl asi Kája Saudek, který vše zodpověděl grimasami /výstižnými/ a nejinformativnější Theodor Rotrekl s Ondřejem Neffem, kteří popisovali dění v nakladatelství Panorama kolem SF magazínu. Kromě toho byli všichni podrobeni testu znalostí z dějin fandomu. Rampas nebyl hodnocen, pročež vyhrál Pecinovský. Nejvzácnějším hostem byl patrně pan Nesvadba; naznačoval, že vydávání Tajné zprávy z Prahy se ubíralo dvacetiletou trnitou cestou, což jsem netušila. Zdeněk Volný se vyjádřil, že by rád znal názory scifistů na svoje věci. S Inkou jsme ho pak přepadly v kuloáru a sdělily mu, že když si takhle koleduje, tak tedy že jeho nejnovější rukopis dáme kolovat v okruhu Šaldovy dýky. Vypadal trochu zaskočeně.

Skutečně velkou lítost mi působilo, že tentokrát nebyla na programu přednáška Ondřeje Neffa, což je vždycky událost, na kterou se všichni těší a dlouho pak ze slyšeného žijí a tyjí, citují to atd. Když jsem se na to O.N. ptala, zatvářil se chmurně a otráveně a řekl, že je absolutně nepřednáškový typ. Scifisté, kteří jste ho zarmoutili /nebo mu poskytli záminku se z toho vyvléknout/, zpytujte své svědomí!

Následovalo vyhlášení výsledků literární soutěže SFK Andromeda O stříbřitělesklý halmochron: měl podobu budíku a získala ho suverénně, s plným počtem bodu, Vilma Kadlečková.

Pak byla na pořadu přednáška o kosmonautice P. Koubského a přednáška pana Rotrekla o surrealismu a SF, prý standardně kvalitní. V té době jsem si však byla prohlédnout bezbariérový dům pro paraplegiky, postavený u stanice Budovatelů. Je to jediný panelák, kde mají vnitřní prostory skutečně lidské rozměry a kde můžete dostat byt už třeba v devatenácti letech.

Po návratu jsem jen tak, tak stihla oběd, u kterého jsme diskutovali, co je lepší chovat: zda psy /pro které agitovali Veverkovi/, děti /Rampasovi/ nebo kočky /já/. Veverkovi vyprávěli láskyplné a něžné historky o Chrochtovi - jak se hezky naučil kakat na jedno místo a podobně. „Chrochta, to je vaše štěně?“ zeptala jsem se. „Bylo,“ odpověděli. „Dali jsme ho utratit.“ Vzpomněla jsem si na prorocká slova ZR, že VV má stejný přístup k fandomu jako ke svým chrtům. Ovšem Veverkův argument, že psi jsou lepší než děti, neboť je možné dat je utratit, je z logického hlediska nenapadnutelný.

Pokračovalo se divadlem. Podle programu měl vystoupit soubor Specifik s představením Zlý sen. Ozvala se asi taková hudba, jakou píše Kocáb k filmům, a na oponě se objevovala stínová pantomima, různé postavy bez hlavy, se šišatými hlavami a podobně. Bylo to avantgardní, byť amatérské. Po přestávce jsem čekala pokračování, ale překvapivě se začalo odehrávat cosi strýčkojedličkovsky humorného, estrádně protiválečného, kde herci s neobyčejnou vervou předváděli zešílevšího vojevůdce, který se radoval, že všechny povraždil, a jakéhosi Jeníčka s Mařenkou v krojích, kteří pásli kravku. Nevěděla jsem, jestli tohle snad není ten zlý sen, a byla jsem z toho jelen. Když to skončilo, Zuzka Réblová řekla, že šlo o soubor z Kulturního domu Neratovice a že to bylo pouze jedno dějství, zatímco celé představení se bude hrát až večer.

Musela jsem se z toho jít vzpamatovat do bufetu. Zde Franta Novotný /který se předtím veřejně zařekl, že nikdy neprozradí, co hodlá psát/ právě vykecával všechny své tvůrčí plány, zejména napsat SF inspirovanou světem Richarda Wagnera a také zachytit své zážitky z dětství v 50. letech /Krvavý pes Tito a podobně/.

Pak jsme se šli podívat, zda se už promítají filmy pana V. Mergla, ale zjistili jsme, že jsme je dílem propásli a dílem jsou odloženy na později, neboť se zpožděním začíná pořad o Kurtu Vonnegutovi, připravený klubem Time Machine. Vzhledem k obrovskému celkovému časovému posuvu jsem se v tomto stádiu rozhodla Minicon opustit.