Všechna práva © Interkom 1984 - 1989

I v mživý listopadový večer cesta expresním autobusem z Prahy do Brna trvá dvě a půl hodiny a je tedy dost času, aby Člověk byl schopen si utřídit dojmy z rušného dne, v jaký si jej promění účastí na Miniconu 88. Pořadatelé z klubů TM a KJV zařadili do programu besedu s laureátem cen Ludvik a Mlok a já, jako držitel jedné z nich, jsem byl též pozván.

       Přiznávám, že to byl jediný bod programu, který, ač z „druhé strany“, jsem viděl, neboť zbytek setkání jsem strávil povídáním s přáteli z NPC, avšak hlavně s Ivanem Kmínkem, kvůli kterému mě na chvilku napadla kacířská myšlenka, že by nebylo špatné přesídlit do Prahy /a to je, prosím, od rodilého Brňáka nejvyšší poklona/.

       Stačilo ni to ke štěstí, oceňoval jsem nevtíravost pořadatelů, kteří nás nikam nenaháněli, také zdroje občerstvení byly bohaté, přestože nad zmrzlinovými poháry, které jsme oba labužnicky vychutnávali, Ivan prohlásil, že je spíš uchvácen množstvím než kvalitou zmraženého mléčného roztoku. Takže když chci přejít od kvality zmrzliny ke kvalitě programu, mohu se vyjádřit toliko k jedinému, k besedě, a použit k tomu úvahy, jimiž jsem se obíral v autobusu.

       Asi dvěma stovkám fanů byli k dispozici téměř všichni držitelé cen. Na pódiu do oblouku zasedli Dr. Nesvadba, jediný náš světový autor žánru a dlouhá léta osamělá hvězda na místním scifistickém nebi, Ondra Neff, Velký mapovač říše sci-fi /a kdo chce něčeho dosáhnout, někam doplout, se bez dobrých map neobejde - to jsem si ověřil na vlastní kůži námořního jachtaře/, Theodor Rotrekl, jehož ilustrace doprovázejí nás starší už od dětství, Kája Saudek, není třeba komentovat jeho svrchované mistrovství, Zdeněk Volný, literát aristokrat, jenž se přesto nestydí za svůj vztah ke sci-fi, Vojtěch Kantor a Pavel Kosatík, kteří oba doslova žijí a dýchají literaturou, Zdeněk Rampas, duše celého fandomu, a pak my, vítězové CKČ, dvojití laureáti Ivan Kmínek /počkejte, až vyjde jeho Utopie!/ a Josef Pecinovský/ Kéž bych měl jeho pracovitost/ Eva Hauserová, žena s břitkým intelektem, která nás vlastně už všechny strčila do kapsy a moje maličkost, zánovní debutant.

       Tedy impozantní, doposud nevídaná sestava. Minulost, přítomnost a snad i budoucnost /jen to nezakřiknout/ české sci-fi. Jedinečná příležitost k diskusi, ke konfrontaci ať už po lince generační, lince autor - čtenář, lince slovesný tvůrce - výtvarník, či lince autor - nakladatel. A my tu příležitost zahodili.

       Moderátor položil první otázku /Co pro vás znamenalo udělení ceny/, to ještě vše bylo dobré, pak druhou /co chystáte, na čem pracujete/, to bylo ještě lepší, neboť v tomto okamžiku došlo k dotyku času, mrak ideonů nad pódiem zhoustl a dosáhl kritického množství částic, začalo v něm jiskřit, já čistě podvědomě, nahrál svou odpovědí o českosti sci-fi Dr. Nesvadbovi na smeč, připojil se i O.N. replikou o vztahu kvality díla a /ne/snadnosti, s jakou bylo psáno, a já najednou cítil, jakou ta naše jedenáctka na pódiu má chuť do hry, že chce skutečně besedovat, že mohou padnout mnohá krásná slova a myšlenky. V tu chvíli měli pořadatelé zapomenout na vše. Na připravený scénář, na časový rozvrh, na další programy.

       Již jsem se chystal k odpovědi mimo pořadí, když moderátor vyhlásil pro nás kviz, a ten jako kadmiová tyč v reaktoru uhasil již, již nastartovanou řetězovou reakci myšlenek a mrak ideonů nad našimi hlavami se bezmocně rozptýlil. Nemohu dost dobře nápad s kvizem pořadatelům vyčítat, odpovídá jejich životním zkušenostem a tak se omezím na jeho hodnocení také hádankou: Vyrovnali jsme se s ním jako Skvančové.

       Byla ještě šance, že prostor pro skutečnou besedu se obnoví po kvizu a že k tomu přispějí dotazy té dvoustovky přítomných fanů. Očekával jsem množství zajímaných dotazů, avšak těch pár vyskytnuvších se, řečeno na rovinu, mělo hokynářskou úroveň, Kdy vyjde SF magazín a v jakém nákladu, zda nezanikne SF rubrika, když Z. Volný odchází ze SL, a podobně. Nikdo z přítomných se nezeptal, jak si třeba Dr. Nesvadba představuje budoucnost, ve které oni budou nuceni žít, nebo jaký je vlastně svět Velké sci-fi, který, na rozdíl od všech přítomných, skutečně zná, nikoho nezajímalo, jak se autor propracovává ke svému dílu, ať už slovesnému či výtvarnému, nikdo nechtěl nic vědět od Kaji Saudka, v němž, pod krunýřem nemluvnosti, určitě kolotá celá galaxie jedinečných myšlenek a poznatků, nikoho nezajímalo, jaký tanec mezi vejci provozují při své práci V. Kantor s P. Kosatíkem, úplně bez ohlasu zapadla slova T. Rotrekla o ztrátě estetického cítěni, smutný důkaz pravdivosti jeho výroku.

       Nedokázal jsem potlačit rozčarováni a v posledním slovu, které nám všem moderátor udělil, vyčetl fandomu buď netečnost nebo zbabělost. A přítomni fanové mi za tato slova zatleskali!!!

       Mam to chápat tak, že fanové nad čtenými knihami NEHLOUBAJÍ, že neuvažuji nad jejich myšlenkovým poselstvím, že jejich četbou jenom utloukají volný čas? Znamená to snad, že na přečtená díla nemají vlastni názor a že jim chybí odvaha se za něj bít?

       Nejsem natolik naivní, abych nevěděl, že dnešní dvacetiletí byli již od jeslí učeni žádný názor nemít, popřípadě jej dobře skrývat. Že perfektně vědí, co se od nich vyžaduje a ochotně si nasazují požadované masky. Ale je nutné, abychom tuto nedůstojnou hru hráli také ve fandomu?

       Je mi také jasné, že aby člověk mohl vstoupit do dialogu třeba s Dr. Nesvadbou, musí napřed mít důkladné ZNALOSTI jeho díla. A nejsme i v tomto ohledu příliš líní a ledabylí? Nespokojujeme se my, znalci žánru, jenom s povrchním čtením, vnějšími fakty a sledováním dějové linie, a běda, když ji kniha nemá?

       Máme skvostné zařízení, které se jmenuje fandom. Nezůstávejme tedy dušeními mrzáky a využijme tohoto zařízení, učme se mít vlastní názory, učme se je veřejně hájit a argumentovat, učme se ale i naslouchat argumentům protivníka a hlavně umění přiznat se veřejně k omylu, což jsme všichni zapomněli. Učme se zkratka DEMOKRACII !

       Vím, že fandom je pěkná hračka a je hezké si s ní hrát. Ale není na čase jej občas proměnit na ŠKOLU DEMOKRACIE, když jinou instituci k tomuto účelu nám nikdo nedá?

       Těším se na okamžik, až na nějaké příští besedě, kde opět nařknu fandom z netečnosti a ze zbabělosti, budu vypískán /i to je demokracie/. Snad pak setkání držitelů cen Mlok a Ludvík na Miniconu 88 přestanu chápat jako promarněnou šanci.