Všechna práva © Interkom 1984 - 1989

Navzdory předsevzetí, že se nenechám vtáhnout do žádné diskuse a do žádné akce (v názoru na „hrdinu“ mého typu by se určité shodli oheň a voda, možná pak i Eva a Egon), nuže, vměšuji se. Zkusme na chviličku pominout hrdinovy konkrétní vlastnosti, ač ony bezpochyby skýtají nespočet příležitostí k brilantnímu vyjádření, a vezmeme to ze strany čtenáře - nehloubala. Ať jestli už hrdina dlouhý, široký, bystrozraký; má-li být čten s chutí či zájmem (za předpokladu ovšem, že čtenář není masochista), měl by být hrdina asi takový, aby:

       a)čtenář se a ním během čtení ztotožnil dobrovolně a rád,

       b)ztotožnil se a ním nedobrovolně, ale zkrátka musel.

       Ponecháme-li stranou míru a pro zjednodušení bereme toliko variantu černá - bílá, pak první druh hrdinů zastupuje například Conan (nebo jeho intelektuální protipól či dokonce spojení obou - totéž pak samozřejmě i v ženské verzi), s nimž se ztotožníme (s výhradami ryze individuálními) celkem snadno, opačným modelem pak může docela klidně stát hlavní postava Jejího Veličenstva (jméno jsem zapomněl), se kterou se, nejsme-li okorali jak trvanlivé pečivo, ztotožnit musíme, ať chceme nebo ne, ať je nám třeba šoufl (nepodstatné, že ne zrovna za nás samé, ale třeba za pravnuky našich protinožců). Eva a Egon zastupuji naprosto opačná, zcela vyhraněná čtenářská gusta (proto jim asi byl dán takový prostor k polemice). Avšak tak jako jsem přesvědčen, že -eh-* zase „sladkou (ačkoli alespoň v tom případě by se sešli - hádejte, kde?) stejně tak by tomu asi mělo být se čtenářským gustem. (Celou dobu ovšem mlčky předpokládám, že mluvíme o dílech jisté - čím nemalejší, tím lip - literární úrovně, ač i tato otázka zde zaváni trestuhodným zjednodušením). Leč dosti totožněni, hrozí znemožnění.

       Každý čtenář své hrdiny, každý hrdina své čtenáře, ale ocaď až pocaď!!! Toť konec mého pošetilého vměšku.