Všechna práva © Interkom 1984 - 1989

Ondřej Neff na Parconu 88 hovořil mimo jiné také o postupné ztrátě zájmu o SF u nás a mezi nefanovskou veřejností. Tento odliv čtenářů je snad zapříčiněn stagnací SF a především opětovným návratem realistické literatury k atraktivním a aktuálním problémům dneška - odbourávají se minulá tabu: sex, společenská, témata a problém narkomanie. Jde to těžce přes rty zažraného fana, ale musím smutně zašeptat své - ano. Co více, musím dodat: bude ještě hůř!

       Napjatě sledují situaci ve SCI-FI světě a tak vím, že jedinou oázou pro fana je i nadále USA. Zde se fantastika těší stále velké popularitě široké veřejnosti. Samozřejmě jsou tu četné stíny, ale pokud budeme srovnávat s jinými druhy umění např. rockovou hudbou, zdá se, že vše se v dobré obrátí.

       Vracím se k nám a blízkým sousedům - SSSR - knize SF je zcela zřejmá..., vychází toho málo a díla jsou spíš podprůměrná, pokud je srovnáme s minulým desetiletím. Co se děje? Fantastika zde asi nezachytila ten správný tep doby. Kde jsou společensky kritická díla? Kde je to neúprosné píchaní do vosího hnízda chránící tabuizované stíny socialistické společnosti, jak to provádí četní autoři sovětského mainstreamu? Pár výjimek by se snad našlo, ale opravdu jen výjimek. V SSSR přišla na přetřes narkomanie a jiné tabu, bádá se v kalných védách nedávné i vzdálenější historie. A dál? Ještě tu nebyl sex a národnostní problémy, ty a další atraktivní témata bude určitě hlavní proud literatury ještě dlouhá léta nabízet čtenářům. Jak si s tím poradí sovětská autorská elita SF nevím, nechám se překvapit, ale zatím to nevidím moc růžově.

       Polsko naproti tomu má SF základnu silnou a zdá se, že zdravou - totéž se nedá ovšem říci o polském mainstreamu. Začátek a celou první polovinu osmdesátých let ovládla „mladá generace“ autorů sociální /politické/ SF. Druhá polovina našeho desetiletí vyplavila na povrch skutečně mladou generaci autorů SF, kteří píší pozoruhodně dobrou fantastiku, především ve znamení dobrodružství a skvělé zábavy. Většina těchto autorů je však natolik mladá /18 -25 let/ a tak neuvěřitelně talentovaná, že tuto záplavu dobrodružství je třeba chápat jako přípravu ke skoku do výšky... A mezitím si můžeme číst v nových dílech autorů generace předcházející: Oramus, Parowski atd.

       Ostatní země kolem nás - kde nic tu nic - stagnace... Snad jen to Maďarsko - jeden, dva mladí autoři, kteří několika málo povídkami dávají naději, že se zde začne blýskat na časy.

       A jsem zase doma. Zatím se žádné tabu /alespoň viditelně/ nelámou ani v hlavním proudu, ani v SF. Ba dokonce ani autoři z řad fandomu se do toho nehrnou. Že by pověstná československá připosranost? Slyšel jsem jeden výraz, který je méně vulgární ale chybí mu ta naše humorná sebeironie: autocenzura v československé literatuře..., výstižné a krutě pravdivé! Když jsem se pochlubil výdobytky našeho fandomu /rozuměj povídkovými publikacemi čs. fandomu/ jednomu velkému znalci literatury a příznivci SF, pronesl tento neúprosnou kritiku: „Většinou komunální nebo jezeďácké vtipy...“. Byla to zatraceně ledová sprcha na mou zapálenou hrdost a nadšení, to mi věřte!

       Tak hledám nějakou cestičku a naději. Originální recept tu ale nevidím. Snad jen, zkusit to jako Poláci, alespoň ve fandomu. Ti nejmladší by si měli své drápky brousit především na zábavné dobrodružné a akční SF, ale i na té zavrhované popelce - fantasy. V Polsku však je toto podporováno už samotnými vydavateli knih a časopisů. Nakladatel se tu řídí zásadou: čtenář chce lehkou zábavu bez přemýšlení, tak mu jí dáme, proč ne, když se na tom dá vydělat. Očekávat něco podobného ad našich nakladatelů by byl přehnaný optimismus. A tak tedy apeluji na redaktory fanzinů a amatérské vydavatele knih /fanknih/ - vydávejte alespoň vy skutečnou, lehkou zábavu. Nebojte se vesmírných oper, fantasy nebo fantasy „meč a magie“. Jaká zábava si i tyto zaslouží naši pozornost a naši autoři potřebují mít šanci posoudit, co je to ta „unikavá literatura“, ne každý umí cizí řeči a ne každý má ten talent objevit sám od sebe tyto odrůdy fantastiky, jako např. vynikající mladičká Vilma Kadlečková. Mladí autoři potřebují dostat šanci vydovádět se nejprve na „disco“ a až jim to /třeba jen některým/ poleze krkem, přejdou na Pink Floyd /snad jen pár/ a ti nejnadanější /asi jen minimum/ objeví Beethovena..., a musíme si uvědomit, že se to netýká jen píšících fanů, týká se to také konzumentů a konečně i nás organizátorů! Kolik z nás zná alespoň jeden cizí jazyk a má čas v něm shánět publikace a číst je?! Jak si vůbec můžeme dovalit pronášet soudy nad světovou fantastikou a hlavně ohrnovat nos nad fantasy, space operou, když jí neznáme?!. Nebo jsme tak namyšlení fouňové, že po přečtení několika povídek z Poutníku /budiž chvála za něj!/ si opovržlivě odfrknem nad „pokleslými subžánry“ a nadále budeme meditovat nad Lemem, Strugackými, Clarkem a Asimovem? Proboha, vždyť všichni tito géniové začínali vesmírnou operou nejhrubšího zrna a někteří si dokonce odskočili odpočinout do světa fantasy /jaká to hrůza!/. Co víc, všichni se k té „space“ dřív nebo později vrátili. Samozřejmě jim už nestačila pouhá zábava, přidali také trochu svých moudrostí. A právě takto vznikají ty největší knihy, jsou to vždy knihy fascinující svou čtivostí a moudrostí. K tomu se však autor musí sám doškobrtat.

       ...dejme těm našim autorům ve fandomu šanci! My se zatím budeme bavit a zároveň tím odbudeme zase jedna tabu - tabu made in ČSSR - tabu na zábavu ...

       /+ Před nedávném jsem si přečetl ve sborníku Fantastika 87 starý článek napadající mimo jiné také bratry Strugacké, proč, to se z článku vyčíst nedalo a tak jsem začal pátrat. Několik mých přátel mě uvedlo na pravou stopu a vyhrabali mi seriál článku - polemik táhnoucí se až k roku 1986. Bylo to zajímavé čtení a stále ještě jsem nesehnal to nejnapínavější ze současného dění, ale vím už, že i ve fantastice se v SSSR něco děje - určitě se já nebo někdo povolanější k tomu brzy vrátíme.