Interkom: Celostátní setkáni přátel vědecké fantastiky 1988

Mým prvním dojmem, který bych chtěl zachytit na papír, je fakt, že se název Parcon natolik vžil, že jej asi nebude možné v dohledné době nahradit jiným. Změna místa pořádání akce se dala v Praze postihnout názvem Pracon, který nenápadně propagoval. V případě Ostravy jsem logicky odvodil pro potřeby hovorového použití název Ostrocon, ale narazil jsem u přátel na rozhodný odpor. Nikomu se to nelíbilo. Přitom si myslím, že pořádání takové akce je taková zabíračka, že by měl být pořadatel poctěn nejen nehynoucí vděčností, ale i příslušnou variantou názvu akce. Domnívám se, že by to bylo na místě především letos, kdy byla organizace skutečně na výši a pořadatel si zaslouží vděčnost i úctu.

Získal jsem však dojem, že od některých místních jmen se jen těžko dá utvořit obdobný název. Zkusil jsem sice jednou v hovoru použít i celý název „Celostátní ...atd“, ale než jsem s tím byl hotov, skočil mi někdo do řeči a tak názorně dokázal nevhodnost úplného názvu pro praktické použití. Budu se tedy držet názvu Parcon, čímž současně vzdávám hold těm, kdo první vykročili na tuto nelehkou cestu.

Protože jsme vyrazili z Prahy odpoledne, nestihli jsme včas zahájení /Čáp, Veverka, Žižňavský, Míša Rampasová, a já/. Byli jsme však příjemně překvapeni rychlým a dobrým ubytováním a dostali jsme i dobrou večeři. Jako zlatý hřeb večera jsme si vybrali Neffovu besedu ve V-klubu, moc se mi líbila. Kromě toho jsme ještě zvládli dva filmy na videu.

V sobotu jsem zvolil z bohatého programu přednášky p. Hykische a Ondřeje Neffa. Bohatá prezence dokázala, že jsem si vybral správně. Ondřej Neff poodhalil trochu oponu zakrývající před zraky amatérů pracovní triky světových spisovatelů. Musím se přiznat, že hned po přednášce jsem se uchýlil na pokoj, kde jsem se zakousl do tvorby po způsobu mistru. Výsledek byl žalostný, mám ke skutečným spisovatelům ještě daleko. Pokaženou náladu mi spravil teprve pořad SFK Opava, kde autoři s pomocí barevných diapozitivů referovali o svém stroji času a dosažených výsledcích jeho používání. Stroj využívá mentionového proudu získaného z rozdílu mentionových potenciálů mezi géniem a blbem. Záběry pokusných osob i fotografie i budoucnosti pořízené díky stroji byly inspirující a velmi hezky propagovaly činnost klubu.

Samozřejmě jsem si nenechal ujít slavnostní večer SF, kde jsem sice zjistil, že žádná z mých povídek letos nezískala oceňované pořadí, ale získal jsem z rukou předsedy Parcoran clubu novou legitimaci, což hřálo, a blahopřejný polibek od Inky Jelínkové, což potěšilo.

V neděli jsme si pochopitelně nenechali ujít dražbu. Přestože nebyly ceny ve většině případů nerozumně přehnané, nedokázal jsem vážně soutěžit s opravdovými lvy aukcí - zde nebudu jmenovat i abych pak třeba nemusel Honzovi Pavlíkovi a dalším vysvětlovat, že jim jejich zápal tak trochu závidím - a odnesl jsem si symbolicky jedinou knihu.

Dalším bodem, kterému bych dal velmi vysokou známku, byla výstava obrazů Karla Saudka a ilustrací a obálek SF knih. Domnívám se, že výstavu asi hodnotili na předním místě všichni účastnici Parconu.

Před odjezdem do Prahy jsem byl ještě s několika dalšími fany předhozen novinářce, která sbírala materiál o Parconu. Trochu jsem sice přehnal odhad množství členů SFK MFF v Praze, ale jinak doufám, že mé nadšení nad ostravským Parconem a hluboké přesvědčení o nutnosti a prospěšnosti těchto setkání prosáklo až do reportážního bloku, který se rychle plnil poznámkami.