| |
|
Interkom 3/1989
|
Všechna práva © Interkom 1984 - 1989
Ján Fekete Okolo galaxie za osemdesiat týždňov.
Ilustroval: Teodor Rotrekl /jediné plus této knihy/
Náklad: 23.000 /stačila by desetina/ Pro čtenáře od 13 let /zřejmě hranice čtenářské tolerance/ Rozsah: cca 390 stran za 27 Kčs, t.j. 14,7 stran ptákovin za kačku Kniha váží 480 g, měří 206x130x3,3 mm, což je pěkný špalek.
Trochu z děje: Sedmnáctiletý Moki Martus z planety Molybda se svými dvěma kamarády šíleně nudí. Náhodou se mu dostane do rukou kniha J. Verna - Cesta kolem světa za 80 dní. Po přečteni dostane chuť podniknout dobrodružnou cestu kolem Galaxie, Mezi planetami pravidelně létají rakety a cesta se zdá býti jednoduchou, zvláště, když se ji spolu s ním rozhodne absolvovat i jeho otec. Věci ovšem nejsou tak jednoduché a cestovatelé na vlastní kůži poznávají zajímavosti a problémy navštívených planet a zažijí nejednu těžkou chvíli. Ve chvíli, kdy se oba Martusovci vydávají dokazovat si jací jsou bouráci, dovídají se, že Mokiho dva kamarádi unesli raketu a vydali se na pouť před nimi. Vydávají se taky v jejich stopách. První zastávka je v dvouplanetárním systému Solsol. Ten se chystá k válce. Solsolané nemají dětí, místo nich mají panenky. Mokiho kamarádi pošlou telegram, že jsou rozhodnuti jim dělat potíže. Když dorazí na planetu Deboltu, vypukne válka se Solsolem. Martusovci odletí se podívat na Sněžný satelit, jediný, kde je sníh, na ostatních planetách ho diky skleníkovému efektu již nemají. Na satelitu se Moki setká s Mariettou, které zbývají po zásahu radioaktivní zbraní dva týdny života. Díky Mokiho lásce a antiradiačním tabletkám se Marietta uzdraví. Diplomatické rokování Organizace vesmírných civilizací přináší mír. Martusovci odlétají na Lutecii. Na cestě se setkávají se dvěma pozemšťany, kterým Moki při rozloučení ukradne superhypnotizátor. Ten umožňuje kontrolu nad vědomím lidí a časoprostorem. Na Lutecii jim přístroj rozbijí a ke všemu je unesou do speciálního tábora, kde z nich a dalších vysávají vodu, které je zoufalý nedostatek. Díky pozemšťanovi, který opraví přístroj se osvobodí. Letí na planetu Koncerta, kde lidé jen blázní při hudbě. Zachrání se z jejího hypnotického zajetí a odlétají na Novonovu. Tam pracují jen roboti, ale těm se musí za všechno platit. Po větších problémech odlétají na Molybdu, ale jako zajatci vesmírného lumpa. Ten je ovládá pomocí hypnotizačního přístroje a když se dozví, že jeho působení se dá zrušit tím, že se větší množství lidí chytne za ruce, podaří se jim lumpa přemoci. Také u něj nachází Moki své dva kamarády. A tak se všichni spolu po sto týdnech vracejí zpět domu. Brrr! To týla makačka udělat tento výcuc. V závěru záložky se píše, abychom se začetli do knihy, která nutí k zamyšleni. Cháchá! Myslet se nemusí vůbec a prokousat tím veledílem se mi podařilo během tří dnů jen díky tomu, že jsem předtím četl od Krausnického Smrtonosný mrak a tak mi nedělalo potíže obracet stránky a vybírat z nich to podstatné. Spisovatel Fekete zachází s charaktery hrdinů dle potřeby vesmírná civilizace šesti různých planet se chová jako hejno debilních děti, 200 let po vstupu do kosmu dosti povážlivé, každý si dělá co ho napadne, problémy s řečmi, penězi, počítáním času. Děs!
V poslední době vychází spousta veledílek ergo blbin, kde se snaží pod rouškou sci-fi poukazovat na problémy společnosti, ale většinou z toho vyjde paskvil jak na SF, tak i na sociologický román.