Interkom: Řekli mi,

že píšu reportáž, tak tedy vizte reportáž o Draconu 88. Do Brna jsem přijela o půl páté, v obchodech plno lidí a nic zajímavého. Na přehradu jsem dorazila o půl šesté v domnění, že budu první. Byla jsem jedna z prvních padesáti. Ubytování přímo luxusní a velká výhoda v mizerném počasí - vše pod jednou střechou /nakupujte v obchodních domech PRIOR!/. Snad se mi podaří splnit závazek: Už ŽÁDNÝ společenský život, ale vidět VŠECHNO. Proto hned po večeři hledám klubovnu TV 2. kde má běžet Horal (Highlander) - a následuje první zklamání, televizor je pouze dvoubarevný, a to černobílý. Vlastně jednobarevný, protože bílá prý není barva. Speciálně u takového filmu je to škoda. Vydržela jsem deset minut a odešla s nadějí, že zítra bude lip /BUDE! vážení přátelé/. Mezitím se k mé velké radosti objevil přítel Saczek z Polska s plným kufříkem různých zajímavostí a informací, že pozvání na Bilcon do Katowic došla, ostuda tudíž nebude, nebo bude jiná.

Ve velkém sále jsme netrpělivě očekávali slíbené překvapení nazvané Z pohádky do pohádky. Název sci-fi neevokující, budiž. Posléze se ukázalo, že byl zvolen přesně. Grotesky s Mickeym Mousem, Pepkem námořníkem, diapozitivy ilustrací z knihy Záhady pro zítřek (pořadateli to je něco pro zítřek, nevím přesně, ale je to fakt dobré), videoklip skupiny Genesis spíše parodický než fantastický, pak přestávka a na povídání o fantasy jsem neměla už sil, stejně ji moc nečtu /a Conan je, mezi námi, úplně nemožný/. Chtě nechtě došlo na „mezilidské vztahy“ a přiznám se už tady - svůj závazek jsem nesplnila. Večer v kavárně a debata o psychotronice. Jistý Pavel K. z Olomouce popírá i proutkaření, neboť sám nic necítí. Chvílemi mu to i věřím. Ovšem co nelze dokázat, nelze ani vyvrátit, jak moudře pravil V. V. ve dvě ráno. A zhruba na tom jsme skončili.

Pro mne osobně byl první den rozčarováním - čekala jsem něco lepšího. Informace o programu nerozmnožené, pouze připíchnuté na dvou velkých tabulích v přízemí a vedle jídelny. V bílé igelitce nafasované při prezentaci pouze plakát. Většina pořadatelů, nevím, jak organizátory inteligentněji nazvat, nebo Většina organizátorů netušila, co je co, kdo bude přednášet a o čem, proč není barevná televize a kdy a jestli bude, kdo už přijel a kdo nepřijede atd. Možná jsem příliš zvídavá, ale rozhodně ne sama. Některá oznámení se Šířila výhradně ústně, ačkoliv to nebylo třeba... Většinu fanů tento stav donutil k nedůstojnému loudění drobtů informací od těch, kteří na tom byli úplně stejně, k postávání před nástěnkami a opisování časů i programů. Připadala jsem si jako v prvním ročníku na fakultě při zaznamenávání rozvrhu hodin, jenom té dychtivosti už nemám tolik.

V sobotu jsem snídani a slavnostní zahájení Draconu prospala, jakož i film Fantastická cesta a hvězdárnu (tam byl stejně omezený počet míst). Ale, všechno jsem si nechala popovídat (tímto děkuji Petrovi K. za informace). Začátek se odehrával ve Vojenské akademii A. Zápotockého, na povídání o slavném obrazu Procházkově mě zaujalo, že jedna postava tam má 2 pravé nohy (v Ostravě máme zase pomník se dvěma levýma rukama). Trochu mě mrzí, že jsem neviděla dokumenty promítané na hvězdárně - o Apollu 15 a o raketoplánu. Událostí se stal sobotní oběd - brčálové brambory a purpurové maso. Jestli to nebylo tím, že si ke mně přisedli Egon Č., Petr K. a Pavel K. (ale to druhé K. je jiné). Zatím žiju, o ostatních nevím, v každém případě to kdosi vyfotografoval. Kolem oběda obtěžuji maloanketní otázkou:

Po obědě otevřel V. V. výstavu Berníka - a snad si na sebe vydělal. Ve velkém sále proběhla 1. část soutěže, o které jsem se nedozvěděla, jak dopadla, ani po skončení, ale možná jsem se zeptala toho nepravého organizátora. Sice celou soutěž uváděl, to však zřejmě nic neznamená a je více věcí mezi nebem a SF.... Jinak byl docela sympatický. Následovala přednáška o hvězdných válkách („nevíme, kdo bude přednášet, ale je to velký odborník a napsal dvě knihy“). I jméno nakonec padlo, nicméně pro mne zůstane pan docent přednášejícím „milí mladí přátelé, doufám, že si budeme rozumět“. Zbytek nevím, ani jsem neslyšela žádné komentáře. Večer v tomtéž sále 2. část soutěže /viz výše/ a přednáška o s-f filmu. Film o natáčení videoklipu M. Jacksona + zombies. Velice zajímavý, jen jsem hluboce přemýšlela, kdo z nich se mi více líbí. Nakonec vyhrál režisér.

Souběžně s tím vším probíhal čilý obchodně-společenský život, převážně v načervenalém přítmí kavárny (baru) v prvním patře. Opět jsme pozdvihli z prachu rezignace naději na profesionální fanzin - něčím takovým by se měla stát SF revue Mezinárodní organizace novinářů - úvodní číslo se snad má objevit na 3. SF plese v Olomouci 1. dubna 1989. Nebo je to apríl? Věřím ze všech sil, že ne.

Debatovalo se o situaci v klubech, fanzinech, co ve fandomu dále (nevybouření nováčci vs. stará garda), že asi by se NĚCO mělo, ale CO. Protože jsem byla napadena (bohužel už si nevzpomínám, kým, abych mu to teď a hned mohla vrátit zase jinak), že ničemu nerozumím, neznám vývoj a nebyla jsem ve Mšeci, nechám si své dosud mladé, nevyhraněné a nevybouřené názory na později, až mě někdo starší a zkušenější poučí.

Večeře se podávala pro změnu méně barevná, resp. přírodní v mezích československých norem. A měla být porada moravských klubů a Brňákům se do ní nechtělo, až nakonec jsme se sešli a myslím, že celkem ke všeobecnému prospěchu (několik děkovných dopisů) neboť dotazy typu kdy a kde bude Parcon nesvědčí o přespřílišné informovanosti, i přes reptání nejmenovaných, že všichni všechno vědí, protože byli ve Mšeci. Mám značně rozpačitý dojem z meziklubové komunikace a někde i z přenosu informací uvnitř klubu - chci pouze konstatovat, prozatím.

V té době už videa chtiví fanoušci neměli šanci, pokud si nepřivezli kazety sebou, přestože se nakonec našel barevný televizor i do druhé klubovny. Podle oficiálně vyvěšeného programu si mohli totiž vybrat ze 3, slovy tří filmů, jestli se mýlím, s radostí přijmu opravu. Navíc Válečné hry (Wargames) jsou sice oblíbené, ale o jejich uměleckých kvalitách si dovolím pochybovat i já jako laik, byť kriticky. Duna (Dune) a Horal patří k těm lepším, jenže pokud někdo jeden nebo dva z výše uvedených viděl, musel si najít zábavu jinde. Ještě, že se my s-f-sté a s-f-stky (povšimněte si, prosím, obratného kompromisu v názvech, abyste nemuseli váhat nad výslovností zkratky sci-fi) dovedeme bavit. Abych nezapomněla, schůzovali také příznivci comics, prý se už lze přihlásit do Klubu sběratelů kreslených seriálů v Brně. Jakkoliv mohou být názory na comics různé, obohacení to určitě je. Podrobnější údaje jistě dodají comicsáci sami. Vyčerpáni bohatým programem šli dle mého soukromého průzkumu skoro všichni spát dříve než v pátek. Já taky.

Tradiční ranně nedělní burza nevybočila z dobrého průměru - nejdříve nával, když došlo na mé poctivě vylosované a poctivě dodržené pořadí 151, dal se nejvíce prohlížet a obdivovat personál computer mně nepovedeme značky, dokonce s tiskárnou. Nejen já jsem asi, ovšemže tajně, povzdechla, čí asi je.... a raději se nezeptala nahlas - závist je nepěkná ctnost, jak se říká., O plánované přednášce „Proč jen raketoplány“ nemohu napsat nic - o raketoplány se nezajímám a zdá se mi, že patří spíše do horké reality než do s-f. Možná to napraví někdo jiný, kdo je opačného názoru. Nakonec se pokusím vyrazit zbraň z ruky těm, kteří mi chtějí vyčíst, že volám po informacích a sama je neuvádím. Tedy: 4. Dracon se konal na brněnské přehradě v Domě rekreace ROH, 9.-11-12. 1988, přihlásilo se 305 lidí a ubytovalo něco mezi 250-300 („my to nevíme přesně, ještě uvidíme“ a pak už mi bylo hloupé obtěžovat). Porada byla. Jsem zaujatá a tendenční, ale sama za sebe se musím svěřit (nemohu jinak), že příští rok o této době (konkrétně 8.-10.12.) budu péct cukroví, ... (Jestlipak mi Brňáci neublíží, kdyby třeba nebyly k dostání ořechy a já přece jenom přijela?)