Interkom: Knižní nářez

Vzpomínám si, jak nám tuto knihu doporučoval I. Železný na scifistickém setkání v Hostivaři před několika/ nevím kolika /lety. Poté prošla řadou redaktorských průšvihů a redakčních průtahů, takže je pro nás trochu vystydlou novinkou. Přečetl jsem ji a shledal těžkou. Je to skutečně kláda a je zvláštní, že se takto rozepisuje zrovna básník. Žádné volné plochy, velké okraje, ale pěkně zhusta, minimum dialogů, ani veršík volný či vázaný, odstavce dlouhé, souvětí na více řádek, slovní zásoba maximální.

Eva H. ve své recenzi konstatovala přítomnost mnoha cizích slov, která nejsou ani ve slovníku. Rád bych ji doplnil o nález slov českých, která asi ve slovníku jsou, ale mám pocit, že jenom tam. Např. slovo plítky. Nic o něm nevím, slovník nemám a jsem líný se pídit jinde. Překladatel si v potu tváře vydělával na chléb vezdejší.

Ale abych neodbočoval. Některé myšlenky by si zasloužily spíše vypíchnout, než aby se ztrácely v řetězcích jiných souvislostí. Též symbolika, sama o sobě dost složitá, mi bohužel byla naprosto cizí. Taroky neumím a nehraju, hebrejskou abecedu neovládám, souhrn pojmů, vymezující činnost jednotlivých arkánů/?/ je značně široký a myslím, že si člověk asi může vybrat, co se hodí.

Děj pro autora nebyl tím podstatným. Použil jej zřejmě jen jakousi pseudopáteř svého myšlenkového výboje. Šlo mu pravděpodobně o jiné problémy a je to vidět. Pasáž o tarokérových zápasech by mohla být velmi napínavá. A zrovna ne! Je rozplizlá do střídajících se pohledů několika reportérů/ každý z nich referuje pro svou kastu diváků /a vskutku, veškeré napětí zcela vyvanulo. Zaujal mne vsak výrok -lidového- reportéra: - Sál prdá ve švech -.

Dále ad děj. Připadá mi, že na to, jak bylo město gigantické a dokonale organizované, všichni střeženi a monitorováni, byla záležitost jeho rozvrácení a svržení vládců docela brnkačka. Hle, příklad hodný následování, O několik dní trvajícím a poměrně samoúčelném brainwashingu mám také své pochybnosti. Proč tak složitě a proč vůbec? Ale o tohle autorovi zcela jistě nešlo.! Psal knihu jako labyrint, jako svou cestu přes chaos a nechal čtenáře bloudit v hájích symbolů bez rozcestníků a turistických značek. Jen občas naznačil nějakou souvislost, ale snad jen proto, aby prodloužil a zneschůdnil cestu bludištěm. Z knihy přímo ční autorova inteligence a /snad/ fascinace životem a filozofií Východu. Desítky termínů z učení zenbuddhismu i zápasnických stylů karate a kungfu. Pro průměrného Evropana přidal i marxistický maoismus. Je to tedy kniha na celý život, každý si v ní něco svého najde a hlavně kdykoli ji otevře, může číst a stále je to nové.

Nejsem fundován odborně, nekritizuj i stránky stylistické a literární, ale každopádně ji mohu označit jako knihu pro velmi náročného čtenáře, Necítím se silen knihu analyzovat a předkládám ji tedy čtenáři an sich a může být, že je to i metoda, jak k ní přistupovat.

Co tím chtěl básník-autor říci? Snad všechno, snad nic, možná jen něco, rozhodně vyčerpal ze sebe dost a ze čtenáře skoro všechno. Snad někdo jiný dokáže podat román v průřezu, není vyloučeno, že i plátkovaný, já však skládám své tupé nástroje. O to víc však držím palce analyzátorům. Pitvě zdar!