Všechna práva © Interkom 1984 - 1989

       (Kmen 17/1989)

Před několika týdny vyšla v Kmeni recenze na jednu z posledních antologií české SF Skandál v divadle snů. Science fiction se v poslední době na stránkách Kmene zabydlela a také paleta názorů na její kvality je velmi rozmanitá. Ondřej Müller, autor této recenze, je - jak se zdá - na tomto poli nováčkem - což by samo o sobě nevadilo, kdyby jeho názor byl jen neotřelý, bohužel jeho názory jsou také ještě silně nevytříbené.

       Je samozřejmě možné polemizovat s názory autora na jednotlivé práce v antologii Skandál v divadle snů - například házet Frantu Novotného do jednoho pytle s Z. Černíkem mi připadá více než diskutabilní; asi bych nechválil L. Poka (který je spíše trapný, než „satirická šleha“) a samozřejmě nemohu souhlasit ani se závěrem, „že forma antologií pozbývá své progresivní funkce při novodobém konstituování žánru u nás“, i když nelze nepřipustit, že tato antologie je opravdu pouze mozaika, která nedává ve svém celku žádný smysl a - alespoň podle mého - nereprezentuje dobře současnou úroveň české SF.

       K napsání těchto řádků mne ale přivedl první, úplné scestný (a do této recenze vůbec nepatřící) odstavec, v němž se autor rozepisuje o světové sci-fi, které - mělo by to tak vypadat - rozumí. Hned první věta působí dosti podivně. „Západoevropská science fiction (SF) se především v NSR a Velké Británii pomalu dostává z krize, která propukla kolem roku 1986“ - nevím, co tím má autor na mysli, evropská SF je již dlouhou dobu v krizi (dá-li se to tak nazvat), ale k žádné výrazné změně stavu v poslední době nedošlo (leda tak k lepšímu). Stejně tak čísla, které dále autor uvádí o vydávání SF v USA jsou vycucaná z prstu. Nevím, z čeho autor čerpal, ale chce-li uvádět takováto přesná čísla, měl by se obrátit k materiálům opravdu fundovaným, např. k časopisům Locus, nebo Science Fiction Chronicle, které uvádějí dosti odlišná čísla.

       Ovšem největší úžas ve mně vyvolala poslední věta v tomto odstavci: „Při svém tažení do Evropy začíná však americká produkce pozvolna narážet na stále rostoucí kolos sovětské literární fantastiky...“

       Nevím, co si autor představuje pod pojmem 'kolos', který by se mohl americké SF postavit do cesty, aby si ho všimla, ale - jak je všeobecně známo - jiná než anglo-americká (a i to 'anglo' je sporné) se prostě ve světě nepočítá. I úspěch takového Lema, Strugackých či Nesvadby na 'západě' je více než diskutabilní - každému z nich tam vyšla zhruba jedna desítka titulů a o nákladech už se vůbec zmiňovat nebudu. A o tom, že by americká SF 'narážela', bych si dovolil jenom pochybovat - možná ještě tak u nás, kde sovětská SF tvoří více než polovinu vydávané produkce, ale kde jinde ještě? V Polsku už sovětskou SF tisknout téměř přestali - prostě se neprodávala, v Maďarsku a Bulharsku se vždy vydávalo hodně Američanů, a snad jenom v NDR a Rumunsku naráží americký kolos na kolos ruský. A v západní Evropě: nebýt snad Heyne Verlag v Mnichově a několika nadšenců jako je J.-P. Moumon z francouzského časopisu Antarés a A. B. Goorden, vydavatel edice Idés... et autres z Bruselu, moc lidí by o existenci ruské (popř. jiné východní) SF nevěděl.

       Nevím, jak Ondřej Müller k těmto svým názorům dospěl (asi se nechal ovlivnit zkreslujícím obrazem na západoněmeckém trhu, kde vychází poměrně hodné 'východní' SF předavším v antologiích, ale jako samostatné knihy jsou také v menšině nabídkový list největšího SF nakladatelství Heyne Verlag z roku 1985 nabízí celkem více než 300 titulů nepočítaje antologie, a z tohoto počtu jsou dvě knihy sovětských a čtyři ostatních východoevropských autorů), ale nechme mu jeho názor. Mnohem překvapivější je, že těmto scestným názorům poskytl své stránky právě Kmen - časopis, které bychom měli považovat téměř za 'baštu SF' a v němž pracují hned tři scifisté (Ondřej Neff, Karel Sýs a David Vít, kterého většina z vás zná jako grafika Ikarie). Škoda.