Interkom: V řadě spisovatelů

Při vydavatelství Mladá garda už několik let existuje Rada spisovatelů sci-fi, v níž jsou shromážděni známí spisovatelé, vědci a kosmonauti. Na zasedáních, která se uskutečnila v říjnu 1986 a říjnu 1987 se projednávaly základní směry „mladogardovské“ fantastiky a perspektivy jejího rozvoje. Bylo oceněno, že vydavatelství usiluje o to, aby objektivně reagovalo na současné procesy ve fantastice, ustavičně seznamuje fanoušky žánru s novými jmény, zvlášť a široce představuje tvorbu jednotlivých oblastí země. Pouze za posledních pět let bylo v „Knihovně sovětské fantastiky“ vydáno 20 knih autorů z Krasnojarska, Tomska, Taškentu, Krasnodaru, Leningradu, Kyjeva, Kazaně, Irkutska, Dvěpropetrovska, Volgogradu, Charkova, Poltavy a Moskevské oblasti. Mnoha vydáním se dostalo kladného ocenění v Pravdě, Sovětskoj Rossiji, Obrozeniji a v časopisech Moskva, Zdanije - sila, Zarja Vostoka, Izobretatěl i racionalizator, Slovo lektora a jiných.

V Mladé gardě se vytvořila škola I. Jefremova, která hlásá humanistické ideály, vědeckotechnicky pokrok ve jménu člověka, varuje před bezduchým štěstím, přemýšlí o roli osobnosti v budoucí společnosti a o mravní odpovědnosti před budoucností.

Na zasedání rady byla posouzena kritická vystoupení, publikovaná v časopisech Uralskij sledopyt, Daugava a V mire knig. S politováním bylo konstatováno, že známí spisovatelé sci-fi bratři Strugačtí si vybrali pro polemiku mimořádně nepřátelský apriorně odmítavý tón. V podstatě to není kritika chápaná jako nějaká analýza prací, ale zjevné nadávání, důrazné úsilí vnutit vkus a skupinové sympatie. Na takovou kritiku je těžké a prakticky nemožné hledět jako na_konstruktivní. Tím více, že je doprovázena překrucováním, zkreslováním a dokonce padělky. Podle tohoto schématu jednají R. Revič, K. Milov a V. Gopman. „Knižnoje oborzenije“ z 21. listopadu 1986 byl nucen vzít v ochranu spisovatele I. Podkolzina, kterému Gopman připsal slova jednoho z hrdinů knihy a na tomto základě obvinil autora z ignorace.

Ti, kteří v radě vystoupili, byli nuceni oznámit, že metody těchto literátů vytváří poměry z časopisů RAPPu +/kdy podle slov A. Serafimoviče „byla pěstována neprincipiální skupinkaření, díla „vlastních“ byla vynášena do nebes, jiní byli haněni a místo soudružské kritiky a pomoci se uplatňovala taktika klacku a chomoutu./

V samotné tvorbě Strugackých jsou v poslední době stále zřetelnější ničivé a nihilistické tendence. To se vztahuje na Dravce mého století, Je těžké být bohem, Brouk v mraveništi a Ošklivé labutě. Kritik V. Bondarenko /Naš sovremennik 4.12.1985/ vyjadřujíc se k povídce Brouk v mraveništi s trpkostí napsal: „Stalo se znatelným, jak se dnes naše „elitní avantgardní umění“ spojuje s „masovou kulturou“ té nejnižší sorty. Bývalí „progresovisté“ propagují banalitu, dělajíc si lacinou slávu a popularitu.“

Rada, rozhodně podporující humanistický směr ve fantastice doporučila vydavatelství šířeji představovat různé směry v žánru. Fantastika musí být různá a zajímavá, sjednocená talentem. S tímto cílem bylo doporučeno vyhlásit Soutěž Ivana Jefremova a z jejích výsledků vydat sborník.

Na radě byla vyslechnuta informace o semináři mladých spisovatelů sci-fi za účasti členů rady, který Mladá garda uspořádala v červnu 1987 v Novosibirsku. Během semináře bylo posouzeno více než sto děl 21 účastníků z Tomska, Chabarovská, Kamerová, Barnaulu, Jakutska, Krásnojarska, Ulan-Ude a Novosibirska. Z výsledků práce semináře se sestavuje sborník Větka cedra.