Všechna práva © Interkom 1984 - 1989

Vyrůstala jsem v období nadšeného budování socialismu. Z filmů, knih, rozhlasové a divadelní tvorby jsem si tehdy odnesla představu, že za socialismu se lidé oblékají výhradně do montérek a neustále jásají. Ve volných chvílích zpívají národní nebo budovatelské písně, tančí národní tance nebo sportuji.

       Tehdy mi na tom vadily hlavně ty montérky. Věrna své buržoazní přežilé ženské podstatě chtěla jsem se oblékat slušivěji.

       A co se nestalo. Přišla džínová móda a džíny jsou původně něco na způsob montérek. Takže dnes skutečné kdekdo chodí v montérkách. Já občas také.

       Ostatní aspekty budování byly nějak v rozporu s tím, co jsem viděla kolem sebe. Navíc byla celá tvorba toho období na jedno brdo. To leckoho otrávilo a odradilo od čtení vůbec, některé z nás to ve svých důsledcích přivedlo ke sci-fi.

       Vzpomněla jsem si na toto období při četbě knihy bratří Strugackých Kulhavý osud, kde se mimo jiné praví, že knihy o hrdinných útocích tankových praporů a podobná díla si vypěstovala své čtenáře. Obdobně měla vypěstovány čtenáře i literatura budovatelská.

       Zatímco knihkupecké pulty se prohýbaly pod budováním a válčením - samozřejmé hrdinným - tiše se psala do šuplíků literatura zcela jiná, bližší skutečnosti.

       Nastala doba otevírání šuplíků. Všech najednou, jako když praskne hnisavý vřed. Výsledkem je exploze knih pravdivých a otřesných, zejména v SSSR, ale objevuje se jich příliš mnoho najednou. Protože se jedna o odraz téže reality, jsou všechny tak trochu na jedno brdo. Což čtenáře nutně otráví.

       V této době se objevuje Kulhavý osud bratří Strugackých, paralela osudů dvou spisovatelů, jednoho žijícího v současnosti, druhý je hrdinou SF románu prvního. Ten druhý žije v posunuté realitě, která je zřetelnou reflexí prožitků prvního, I v současné realitě se objevuji SF prvky: měřlina (měřič literárního nadání), nápoj života. Motiv nápoje života je ostatně nedotažený, byl však použit a dotažen jinde.

       Svět obou paralelních spisovatelů působí mírně kafkovským dojmem bludiště. Kromě toho mají oba rodinné problémy, oba moc pijí a málo píšou. Po celou dobu četby jsem pátrala, kdy vlastně píšou!

       V obou paralelách je cesta do pekla dlážděna něčím, co se tváří jako ty nejlepší úmysly. SF paralela je tak podtržením reálné.

       Všechno dohromady se to docela dobře čte. Ale je tu ten nešťastný kontext s inflační šuplíkovou literaturou! Vzniká dojem, že se jedná o další její ukázku.

       Vím že tomu tak není, ale co se dá dělat, když kniha zapadá mezi ostatní depresivní ponurosti, které se noří ze zásuvek a otevřených prohibit v knihovnách. Proto se obávám, že zůstane ležet na pultech, jako se to vinou nedostatečné propagace přihodilo Duně. Pokud se něco takového párkrát zopakuje, nakladatelé se začnou bránit SF vůbec.

       (Naprosto netvrdím, že Kulhavý osud je jen depresivní ponurost, naopak, Čas od času zde nacházíme postřehy humorné a svěží.)

       Kulhavý osud prostě vyšel v nešťastnou dobu. Má kulhavý osud.