Všechna práva © Interkom 1984 - 1989

Těsně před koncem roku se v Rize konal VI Všesvazový seminář mladých autorů fantastiky. 3účastnil se Bij. Boris Stern /Ukrajina/, který vedl rozhovor s vedoucím semináře Vitalijem Babenkem.

       BORIS STERN: - Nedávno se v Litěraturnoj gazetě objevila poznámka: Ve Francii, na posledním kongresu Evropské společnosti autorů a přátel SF /Eurocon/ byly uděleny mezinárodní ceny za rok 1987. Mezi oceněnými byl kosmonaut Georgij Grečko za cyklus televizních snímků Ten fantastický svět, Arkadij a Boris Strugačtí, Vítalij Babenko za... Vitaliji Timofejeviči, která vaše kniha získala ocenění Euroconu?

       VÍTALIJ BABENKO: - Spletl jste se, ještě mi žádná kniha nevyšla.

       B.Š. - Podivné... švec bez bot?

       V.B. - Švec bez bot a spisovatel bez knížek. Podobně jako mnoho mladých autorů fantastiky jsem dosud nepublikoval žádnou knihu. Naše novely a povídky občas vyjdou v nějakém časopise nebo almanachu, ale sliby nakladatelství jsou stále oddalovány.

       B.Š.- A za co jste dostal cenu Euroconu?

       V.B. - Za novelu „Igoroček, zolotaja rybka“ publikovanou v časopise Litěraturnaja učoba v roce 1985, V téhle novele jsem se mimo jiné pokusil v literární formě zobrazit „fantastickou“ situaci v naší fantastice.

       B.Š.- Ale přesto, je to divné... laureát literární ceny Euroconu a nevydal žádnou knihu.

       V.B.- Není se čemu divit. Mezi autory fantastiky je mnoho těch, i známých a uznávaných, kterým ještě nevyšla kniha. Například laureáti státní ceny RSFSR bratři Vasiljevové, Leningradec Vjačeslav Rybakov - jeden z autorů scénáře filmu Dopisy mrtvého člověka. Rybakov napsal pět nebo šest románů, novely, povídky... ale knížku pořád nemá. Moskvan Alexandr Sileckij dostal v roce 1963 mezinárodní cenu jako šestnáctiletý student - a kniha se dosud neukázala, ačkoli Sileckij píše dodnes. Andrej Lazarčuk z Krasnojarska získal r. 1985 cenu na soutěži v Bulharsku - a o knížce se mu může jen zdát. Povídka Vladimíra Pokrovského „Úplně poslední válka“ /SL 12/847 je jedním z nejostřejších protiválečných děl napsaných v uplynulém desetiletí, jiné povídky Pokrovského vycházejí v zahraničí, ale co z toho? A jeden z největších paradoxů - novela Eduarda Gevorkjana „Pravidla hry bez pravidel“ /u nás SL 12/84/ publikovaná v sovětském almanachu, byla prostřednictvím VAAPu vydána v zahraničí jako samostatný svazek...

       I mladí autoři mají co čtenářům nabídnout. Četl jsem prakticky téměř všechny rukopisy šesti celosvazových seminářů - asi 700 autorských archů a našel jsem mezi nimi výborné novely a povídky.

       B.Š. - Jak k tomu může docházet?

       V.B. - Na to byste se měl ptát sám sebe. Známe se dvanáct let, ale první vaše kniha vyšla až v roce 1987 v ukrajinském nakladatelství Moloď, kterému byste za to měl poděkovat...

       B.Š. - Také jsem to udělal.

       V.B.- V Molodi věci s publikováním SF vypadají o něco lépe, ale vina za takové nakládání se SF leží především na naší nakladatelské politice. Vztah k fantastice v jednotlivých redakcích vychází z nezájmu a tradic, Často ne zrovna z nejlepších. Za fantastiku se u nás navyklo považovat texty využívající vědecké prvky. Tyhle práce stojí jakoby mimo „hlavní proud literatury“ často nemají s vědou nic společného, většinou je to brak kryjící se hávem SF.

       Literatura se stává brakem tehdy, když spisovatel sedá za psací stůl s touhou realizovat nějaký „námět“ v nějakém „žánru“. Například „Tak si napíšu třeba nějakou sci-fi o Atlantidě...“ Psát se musí o lidech a pro lidi, a jen tehdy, když bolí duše.

       B.Š.- Zmínil jste se o Atlantidě. Ještě o ní píšou? Pořád to neomrzelo?

       V.B.- Píšou, píšou! Asi nečtete současnou knihovnu fantastiky nakladatelství Molodaja Gvardija. Autoři tohoto nakladatelství základy svých prací staví především na historických a humanitních vědách /rozumí se samo sebou, o jaderné fyzice se bez odborných znalostí nedá odborně fantazírovat/. Jména těch „fantastů“ jsou velmi dobře známá.

       B.Š.- Jak se vypořádat s takovou situací?

       V.B.- Měli by se vydávat autoři, kteří hledají ve fantastice nové cesty, píší o lidech a pro lidi. Vytvořit redakce fantastiky, a to ve všech velkých nakladatelstvích. Naprosto reálné je založení nakladatelství „Fantastika“ a aspoň jednoho specializovaného časopisu. SF časopisy existují v Maďarsku, Polsku, Bulharsku, Jugoslávii. Nedávno byl také založen časopis v Číně. Prakticky ve všech socialistických státech vycházejí SF knihy v masových nákladech, které uspokojí zájem. V USA, existuje asi deset specializovaných magazínů, vydává se kolem pětiset titulů ročně. A u nás? Sto padesát titulů, včetně reedic pro děti /Jules Verne, Běljajev, Tolstoj, Grin, Wells, novinek - asi patnáct za rok v celém státě!

       B.Š. - Teď o semináři, o představitelích naší republiky...

       V.B. - Skupiny vedli známí spisovatelé - Sergej Sněgov, Vladimír Michajlov, Gennadij Praškevič. Postupně se hovořilo o pracích všech šestatřiceti účastníků. Setkání, hodnocení, diskuse... Samozřejmě že nelze nikoho naučit psát, ale hlavním cílem semináře je rozvijení schopností.

       Z Ukrajiny přijela Natalije Astachová ze Simferopolu, Vasilij Gorvat z města Běregovo, Aleksandr Kočetkov z Dněpropetrovska, Lev Věršinin a Anatolij Glanc z Oděsy, a z Melitopolu - mladý dělník Aleksandr Tarasenko. Celkově se šesti seminářů zúčastnilo více než čtyřicet mladých autorů z Ukrajiny. Vám je hej! Nakladatelství Moloď a Veselka vám ostatně jdou na ruku. Vyšly první knihy L. Kozěněce, J. Prigornického a také vaše. Chystají se knihy V. Zajce. Upozořňuji nakladatelství na mladé autory. A. Tarasenka a V. Gorvata.

       B.Š.- Jaké jsou vaše šance?

       V.B.- Před dvěma lety jsem publikoval v Litěraturnej gazetě napůl fantastický článek o práci specializovaného nakladatelství „Fantastika“. Věřím, že tahle budoucnost není tak daleko.

       B.Š.- Některé vaše předpovědi se už začaly naplňovat. Na Sibiři díky úsilí novosibirského oblastního Komsomolu začne počátkem příštího roku vycházet almanach fantastiky - šest solidních svazků ročně. Jeden z vedoucích mládežnického semináře, Gennadij Praškevič, je v redakčním kolektivu almanachu...

       V.B. - Proč nevydávat obdobný almanach /nebo časopis/ na Ukrajině? Přece máte co vydávat a máte i kde vydávat. Mnoho úspěchů, přátelé!