Všechna práva © Interkom 1984 - 1989

Ve středu 16. srpna 1989 uvedlo ostravské studio čs. televize inscenaci hry Stanislava Lema Skrznaskrz. Dílo je v Československu známo pod různými názvy: Slepenec, Propletenec, ale pokaždé je to příležitost k hereckého koncertu dvou hlavních představitelů, automobilového závodníka prolezlého transplantáty a jeho advokáta. Třetí nosnou postavou je chirurg, který provádí transplantace, ale ten si příliš nezahrál. Zato Munzar se Zedníčkem se v rolích advokáta a jeho klienta rozehráli naplno.

       Hlavní myšlenka celého díla - umělá právní konstrukce odpovědnosti každé části těla, byť transplantované jinému, za některé činy dřívějšího celku, je mi jako právníkovi velice proti srsti. Zejména pokud jde o konstrukci otcovství. Úkon, jehož důsledkem je v některých případech zplození dítěte, je totiž v každém případě projevem vůle a tudíž je otcovství neoddělitelné od volní složky člověka, tedy od mozku. Naproti tomu bych doporučovala důrazněji reklamovat vadné, revmatické nohy. Té příležitosti ale hrdina nevyužije, jenom nadává.

       Dnes už se právní věda dopracovala k názoru, že mozková smrt je smrtí individua bez ohledu na osud jiných částí těla, a od toho odvozujeme veškeré další právní důsledky. Hra je sice staršího data, ale i když neznám polské občanské právo, domnívám se, že je to teorie platná v celém civilizovaném světě.

       Přestanu raději kritizovat Lema pro nedostatek právní erudice, a pustím se do vlastní inscenace. Scénografie mi připadala poněkud nevěrohodná, Nepřipadá mi pravděpodobné, že by naši potomci byli ochotni bydlet v něčem, připomínajícím zařízení přepychového veřejného domu nebo příbytek kurtizány. Nevěřím, že seriozní právníci budou mít své kanceláře zařízeny ve stylu našich sídlištních obývacích pokojů, a že jejich sedací soupravy a konferenční stolky budou uměle patinovány, aby působily zašle. Naproti tomu se mi líbilo kostýmování - trochu extravagantně pojatá současná móda působila věrohodně i atraktivně. Režie nebyla nijak objevná, sloužila hlavně k zvýraznění hereckých výkonů obou hlavních protagonistů, vedle kterých ostatní postavy zanikaly. Herečky, byť zvučných jmen, byly jen křovím s pěknýma nohama.

       Chvályhodné je, že režie nepodlehla lákadlu atraktivních prostřihů do prostředí automobilových závodů, a tím inscenaci ponechala v komorní a ucelené poloze.

       Škoda, že ostravská televize nesáhla po některém jiném televizním scénáři Stanislava Lema, doposud v čs. televizi neuvedeném.

Pokud jste spolu s tímto Interkomem obdrželi i několik starších čísel, prohlédněte si obálku a s největší pravděpodobností zjistíte, že jsme v redakci vyčerpali zásobu, kterou jste nám před časem zaslali /nebo také ne/. Pokud chcete Ik aktuální a ne až 5 čísel najednou, zašlete na adresu redakce 10 obálek s Vaší adresou. Nejlépe formátu A5, pokud nemáte Ik nejraději desetkrát přeložený.