Všechna práva © Interkom 1984 - 1989

To jsme se takhle jednou sešli a říkáme si: Jak to uděláme s jídlem na Parconu, když budeme chodit po hospodách, budou nám unikat programy a bude to náročné na finance. Musíme být nezávislí na hospodách, Takže, nějaká předvařená jídla, malý gril a rychlovařič na kávu sebou.

       To ke mně takhle jednou přišla v Rouře Hanička Větvička a ptá se: Kolikerý šaty si bereš sebou?

       To takhle jednou večer Honza Pavlík: Na ten sobotní večer se uplatníme s kostýmy Star Treku, když je máme, ať se využijí.

       To takhle koncem školního roku nosí děti domů vysvědčení.

       To byla situace, a teď k realitě.

       Upekla jsem dvě kuřata, udělala dušené plátky, předvařila brambory a rýži, Vilma udělala řízky, buchtu, matka Ládi Kejvala bábovku.

       V pátek jsem vyčkala dětí s vysvědčením a odspěchala na vlak, který přijel do Olomouce s půlhodinovým zpožděním. Tím jsem zmeškala svůj vlastní program a odspěchala do ubytovny nakrmit hladové.

       Převlek - a šup do Sigmy přihlížet finále soutěže Zápisníku, Nepovedlo se, byla jsem vtažena do diskuse.

       Do restaurace na jedno pivo, vycházíme a z okna hotelu Sigma zazní: „Přijďte pobejt!“

       Výsledek: Odchod do svých kasemat někdy kolem jedné, a to s pokračováním v diskusi až do úsvitu.

       Usínám, Buchot na dveře, pohled na hodinky - je půl druhé odpoledne. Rychle hřeju a vydávám oběd, a honem do Sigmy, kde zjistím, že mám na hodinkách nastavené stopky a že není odpoledne, ale ráno.

       Sleduji program - Neff a Veis, abych se posléze rozhodla vzhledem k vydatné snídani využít polední pausy ke spánku.

       Převlek, znovu do Sigmy na programy. Kratší diskuse v kuloáru, projednávám s fany z Neratovic pojetí svého vystoupení na podzimním semináři o kritice.

       Půl šesté. Zpět na ubytovnu, převlek a maskování.

       Šest deset, Honza Pavlík se dostavuje k namaskování.

       Za deset minut sedm. Zpět do Sigmy. Přestávám vědět, který je den.

       Veselý sobotní večer v Sigmě. Jde mi hlava kolem a ptám se Vilmy, proč musím být u každé špatnosti. Ty to nevíš? odpovídá udiveně.

       Zpět na ubytovnu, jsme kontrolováni Veřejnou bezpečností. Což mě vzhledem k mému i Honzovu převleku - Honza je maskován jako na plese, já rovněž - neudivuje.

       Poslední šláftrunk. Kejval protestuje proti dalšímu pokračování v diskusi. Spánek.

       Buchot na dveře. Balím, ohřívám druhou várku kuřete, dělám kávu a převlékám se.

       Úprk na dražbu.

       Fáze zklidnění - oběd v Sigmě, Korporativní odchod na vlak.

       Ouha, chybička se vloudila, není přistaven místenkový vůz č.1; a č. 3. Nastává zmatek, dotírání na průvodčí a shánění míst. Máme většinou kolektivní jízdenky i místenky, proto se snažíme zůstat pohromadě. Někteří fanové se usazují v první třídě a odmítají ji opustit na základě teorie kompenzace. Jiní jsou neustále v pohybu.

       Praha na obzoru.

       Zjišťuji, že jsem úplně zapomněla na starosti s rodinou a prací, dokonce i na to, že takové věci existují. Dává mi pořádnou práci propracovat se k realitě. Daří se to zčásti až v pondělí v poledne.