Všechna práva © Interkom 1984 - 1989

       Vydala Mladá fronta v edici Kapka

       Nová kniha známého spisovatele Jaroslava Bočka má být třetí z volného triptichu fantastických příběhů; Případ doktora Karpety a Událost tvoří dvě předchozí části. Bohužel, od Případu doktora Karpety přes Událost k Polce pro astrální ženu je možné, sledovat výrazně klesající úroveň. V poslední práci Jaroslav Boček upustil od své metody nazírání příběhu z několika stran jakýmsi průmětem vidění několika lidí, což příběh ochuzuje. Ztrácí tak na tempu, které bylo vynikající v Případu, poněkud vleklejší v Události, která však byla zajímavá jak osudy zúčastněných, tak i popisy metod psychologického zkoumání.

       V Polce pro astrální ženu zaujmou snad jen fiktivní dobové dokumenty ze šestnáctého století, psané se smyslem pro dobové reálie, mírným humorem a hlavně živě. Tvoří jádro příběhu, proti kterému zbytek knihy působí beznadějně papírově, ať už se jedná o pozorování UFO nebo milostné zmatky pětapadesátiletého profesora. Se zamilovanými pětapadesátníky bývá obvykle legrace. Problémy mužského klimakteria jsou literárně poměrně málo zpracovávány a to je škoda. Například Ámis v Jakeově problému ukázal nosnost tohoto tématu. Možnosti, které se nabízely, však nejsou v Polce využity. UFO a mimozemšťané nemohou slabou práci zachránit, ani příběh první milenky, kterou starší pán kvůli dvěma či třem dvanáctkám denně, někdy popíjeným ve vedru při práci na jeho zahradě, podezírá z alkoholismu, ani další násilně roubované motivy. Celek, kromě historického průhledu, působí dojmem, že pan profesor zoufale shání manželku. A také dojmem povídky násilně rozpracované do delšího celku. Zdá se, že autor ztrácí dech a do psaní se musí nutit. Čtenář tohle obvykle pozná.