Interkom: Podivná společnost SF

Když jsem poprvé nahlédl do obsahu knihy Veřejná společnost SF, a nalezl jsem v něm s jednou výjimkou jména moravských fanoušků, známých z účasti v Ceně Karla Čapka, rozhodl jsem se napsat recenzi. Ještě nad obsahem mě napadl název Moravská antologie. Pak jsem ale postřehl absenci Franty Novotného, a hovořit bez něho o moravské SF by byl takřka protimluv. Zeměpisné určení se mi ale zalíbilo a nechtěl jsem ho opustit; co takhle Severomoravská antologie. Na to zde zas schází Jiří Olšanský. Ze stejného důvodu nelze knihu určit ani jako Fanouškovskou antologii souklubí Ostrava-Opava. Podíval jsem se do tiráže a shledal, že se na výběru povídek podílel Jan Schneider, přísný olomoucký kritik, který odhalil, že zlato Ceny Karla Čapka bývá někdy kočičí. Konečně se tedy dovíme, jaké hodnoty uznává a čemu by přiřkl zlato on.

Sbírka se skládá převážné z krátkých povídek, proto přes poměrné malý rozsah obsahuje 25 prací od 15 autorů. Vedle ostřílených borců (Sobotíka, Pecinovského, Kostihy) zocelených účinkováním v Železného antologiích se zde setkáváme s autory, vlastně jejich povídkami, na které si vzpomene jen porotce s dobrou paměti. To se týká hlavně povídek Dittmara Chmelaře, Daniely Kovářové (CKČ se účastnila ještě jako Šindlerová) a Jany Basinkové. Když dnes čtu jejich práce ve Veřejné společnosti, dobře si na ně vzpomínám, upoutaly, zanechaly v porotci pocit prožitku, většinou postoupily do druhého kola, ale na víc už nestačily. Jde většinou o práce vzniklé do roku 1985, ale většina z nich je ještě starší, že by autory odradil od dalšího psaní nedostatek úspěchu, který se odmítl konat okamžitě?

Kdybych knihu jednoznačné odsoudil jako medvědí službu naší mladé SF, mohl bych nechtěné vyvolat nějaké regionální vášně, a to bych nerad. Raději tedy vezmu v potaz to, že uzávěrka knihy mohla být podle některých zdrojů už v roce 1985, a pak vlastně kniha a povídky nejsou tak špatné, pouze novější věci jsou už na vyšší úrovni.