Všechna práva © Interkom 1984 - 1990

Byl to velmi malý con, neboť se tu sešlo asi tolik účastníků jako u nás v obýváku, když dělám scifistický večírek. Pořadatelé byli ovšem dobře připraveni nejméně na několik desítek návštěvníků!

       Po revoluci v libereckém klubu Trifid (jako asi všude jinde) nastal pohyb a kvas. Členové, kteří cítili jiné puzení než čistě scifistické se dali na politiku a jiné aktivity takže vznikl dojem, že klub má každou chvíli jiného šéfa, což nebylo podle všeho způsobeno zuřivými boji o moc nýbrž naopak hledáním člověka, který by se toho s dostatečnou energií ujal. Taková osoba se zřejmě našla: nynější předseda Tomáš Vašák to všechno hodlá pořádně rozjet, vydávat klubový zpravodaj Archer, každoročně pořádat Libercon se specifikou příjemného conu mimo dosah ruchu a bahna všech velkoměst, pořádně propagovat soutěž Jakuba Arbese a vydávat antologie (přičemž zaměření na horor se už nemusí všelijak kamuflovat, nýbrž naopak tento krásný žánr se může pěstovat zcela otevřeně).

       Těšila jsem se na pověstný atomový kryt, kde se konal minulý Libercon, ale tento klub (jménem Horizont) dnes už patří někomu jinému a con se konal v sídlištním kulturním středisku Luna, vcelku příjemném a pohodlném (Pepa Pecinovský byl zejména nadšen obědem v přilehlé restauraci).

       Nejprve jsem narazila na Martina Lipova, který se řídil informací v Interkomu, kde se skvělo datum 11.5., a tím pádem přijel ještě s jedním stejným šílencem už v pátek. Bydleli u předsedy klubu. V sobotu vypadali oba dva ještě dost rozhořčeně.

       Pak jsem si prohlédla výstavu výtvarných děl zvítězivších v soutěži zvané Spaceroid. Odměnou je příšerka vytvořená výtvarně nadaným tandemem Říha - Gaidarus.

       Pak jsem u bufetu spatřila Zelenku z Litoměřic, jak agituje liberecké pro

       pořádání filmového festivalu. Zvolala jsem: „Ha, ty zlosyne zde jsi našel mladé naivní oběti!' Zelenka se hájil tím, že se mu neustále rozpadají filmové štáby a Občanské fórum ho omezuje v tvůrčím rozletu hůř než komunisti. Prý od něj nechtěli vzít film, kde se na budově skvěl nápis Úkoly XVII. sjezdu splníme!, muselo to pryč. - Nevím, snad se Vaškovi Zelenkovi nakonec podaří něco zorganizovat nebo natočit dílo, které nám předvede, ale zatím to vypadá, že jeho osoba přitahuje samé komplikace a potíže.

       Pak nám promítli film o tom, jak se dělaly triky ve Hvězdných válkách což jsem ještě neviděla a moc se mi to líbilo. Když člověk pozoruje zlatého a bílého robota, Luka Skywalkera, Hana Sola, princeznu a George Lucase, jak hovoří o tom, jak to všechno vymyslel má z toho euforický pocit, že je snadné a samozřejmé být aktivní a úspěšný pod zářivým kalifornským nebem - chce to prostě jen chtít.

       Z amerických snů jsme byli vráceni do klubu Luna, kde program pokračoval nahrávkami fonoamatérů, které byly opravdu velice povedené. Zejména huhlající hrobník skutečně vyvolával mrazení v zádech.

       Konečně došlo na soutěž Jakuba Arbese, což je naše jediná soutěž zaměřená na horor. Letos soutěž neinzerovali v Mladém Světě ani v Zápisníku (ach, ta revoluce!) takže přišlo jen jedenáct příspěvků (v jiných letech také 280!), ale z toho dva byly prý velice dobré. Třetí, jinak slušně napsaný, byl zavržen pro krvežíznivost a sadismus. Vyhrál Petr Polívka z Prahy s povídkou Rok od roku níž (pojednává o katedře psychotroniky na Karlově universitě). Bylo mi líto, že pořadatelé vítěze nepozvali, protože prý soutěž definitivně vyhodnotili teprve dva dny před Liberconem.

       Následovala beseda s Pepou Pecinovským, který byl oslovován Mistře, představen jako profesionální spisovatel a také si tak vedl hovoře velmi plynule a zábavně (nutno přiznat, že co nejdřív tím profesionálním spisovatelem opravdu bude, v podmínkách volného trhu se zřejmě jeho dějovým prózám dobře povede).

       Pak zbyly k promítání ještě tři filmy. Jako první vyšla Vesmírná Odyssea 2001, což už jsem viděla a přišlo mi to rozvleklé. Měla následovat Duna a Neznámá síla, ale to už jsem musela jít na autobus do Prahy. Jela jsem s Polákem Slávkem, kterému tady obchod vzhledem k počtu účastníků příliš nekvetl pročež smutně opakoval, že to byl nejmenší con, jaký kdy zažil. Mně to nevadilo, pěkně jsem si poklábosila a uklidnila jsem hlas svědomí, který mi velí jezdit za fany po republice, když už mám v Ikarii na starost fandom. Mimochodem, nechce mě někdo někam pozvat na reportáž?