Interkom: TVÁŘ SOVĚTSKÉ SF

Mám před sebou nedávno vyšlou sbírku sf povídek Tvář Aeny od Jurije Konstantinova. A tato zelená knížečka z edice Saturn mi dala příležitost zamyslet se nejen nad jejím obsahem, ale i nad stavem sovětské sf povídky. Konstantinov se rozhodl pro psaní v „tvrdém“ americkém stylu. Mnohé z povídek se odehrávají v „západním“ sektoru, jejich hrdinové mají anglicky znějící jména. Schéma příběhu je často stejné - marný boj jedince proti mašinérii odlidštěné společnosti.

Hlavní hrdina povídky Honorář pro vítěze, pilot Ervín patří do týmu lidí, pátrajících po tajných dolech supervýbušniny shebkit, umístěných na kterési planetě Galaxie. Záhy zjistí, že sami ti, kteří ho pátráním pověřili patří do organizace pašeráků shebkitu. Toto zjištění se mu však stane osudným. Fotoreportér Alan Davis v povídce Cestování jen pro vybrané vyhraje v jakési televizní soutěži letenku na cestu kolem světa. Letadlo se s ním zřítí a on prožije příšerné chvíle při bloudění v močálech, aby na závěr zjistil, že vše bylo pouze simulovaným pokračováním televizních atrakcí. V příběhu Misionářova smrt se část lidstva rozhodla žít divokým přírodním životem v lesích zbytek žije v syntetickém přepychu velkoměst. Lidé z měst zaměstnávají speciální oddíly „misionářů“, jejichž úkolem je přivádět tyto poustevníky zpět do měst k převýchově. Jeden z misionářů pochopí nespravedlnost takového postupu - ale příliš pozdě.

Věřím, že hlavním úmyslem autora bylo především připravit pro čtenáře napínavý příběh ale přesto jsou tyto povídky poznamenány i nepříjemným nánosem ideologie. Opět je nám nenápadně podstrkováno jak špatný je západní svět. Milovníky žánru fantasy upozorňuji na jeden z prvních pokusů o sovětskou obdobu tohoto žánru v povídce Bojovnice

I když se Konstantinov snaží psát v duchu americké SF, pochopitelně se mu to nedaří. Je to dáno i rozdílnými národnímu povahami. Jako Američan dokáže zkrátka psát jen Američan. Americká SF málokdy nudí. Konstantinovy povídky - po přečtení dvou nebo tří - ano.

Přečetl jsem stovky sovětských povídek a neutkvěla mi v hlavě skoro žádná. 90% z nich působí amatérsky takové povídky u nás přicházejí do amatérských klubových soutěží. Není v nich šťáva, vtip a nadhled. Jsou jedna jako druhá. Kdo za to může! Ti, kteří v SSSR padesát let znásilňovali kulturu a orientovali ji pouze jedním směrem. Napodobováním amerického stylu budou tyto povídky čtivější, ale nebudou lepší. Jediným východiskem je nalézt opravdu vlastní zajímavý a propracovaný styl a mít co říct, ale to se podařilo zatím jen hrstce autorů, mezi které patři Vadim Šefner, bratři Strugačtí, Kir Bulyčev či Ilja Varšavskij. Mezi romány občas probleskne něco zajímavého, ale sovětská sf povídka se nachází ve stavu vážné krize.