Všechna práva © Interkom 1984 - 1990

V létě 1989 si československá veřejnost přečetla v Technickém magazínu dnes už historickou stať Miloše Zemana (ke které se krátce vrátíme) a zůstala paf. Neméně opařeni byli i komunističtí pohlaváři a jejich estebácké gorily. Přišla sametová revoluce, která revolucí nebyla a samet posloužil jenom rudým nomenklaturám. Po ukradené revoluci se konečně ozvali za komunistů poslušně mlčící tisovci v čele s fašistou Moricem, ovšem byli předběhnuti moravsko-slezkými bojovníky v čele s milovníkem Lidových milici s. Bártou. Češi si mezitím užili trapné aféry s podivně organizovanými, přestárlými skinhedy s plackami Stb, celý národ několikrát vykoupil obchody, vexláci se těžce rodícímu tržnímu hospodářství ani nemuseli přizpůsobit, protože ho sami zavedli už dávno, jezédáčtí milionáři hodlají vyhladovět Prahu a pravičáci v čele s cenzorem Sládkem odpuzují všechny, normální občany od pravice, kterou jinak potřebujeme jako sůl, práskač Bartončík pobírá poslanecký plat, stejně jako slavný bijce chartistů a lhář Vasil řečený Mnogorita.

       A tak zatímco se naše národy takhle prima baví, bylo by vhodné právě teď se zamyslet nad jednou, ne nepočetnou enklávou, která si v tomhle česko- moravsko-slovensko-cikánském státě buduje pomalu ale jistě stále silnější - a morálnější - pozice.

       Je kupodivu, že ještě nikoho ze skalních fanů (mezi něž se sice nepočítám, ale hluboce si jich vážím) nenapadla ta jedinečná alternativa: fandom jako vzor budoucího uspořádání státu. Mnohotvárný celek se zavedeným tržním hospodářstvím s neoficiálním, ale o to více uznávaným tzv. koordinačním centrem, s nyní už existujícími velkými „podniky“ typu Ikarie, SF Rodokaps, Mlok nebo s desítkami „živnostníků“ v podobě klubových fanzinů, v to počítaje i rozhozené sítě do nonscifi oblastí jako Zápisník a přílohy nejrůznějších deníků.

       Pochopitelně má fandom už dávno vybudovanou organizační strukturu, založenou na tak široce pojaté demokracii, že musí závidět i Velký Dramatik. A desítky akcí - od těch nejmenších (jako např.

       Plkon nebo poslední Libercon) až po gigantická parconská setkání - věkově, pohlavně, nábožensky ani názorově neomezených. Miloš Zeman psal o malých občanských ostrůvcích v době, kdy Charta i fandom už deset let vydávaly svá periodika, obojí ilegálně, chartisté využívali pomoc ze zahraničí, fanové „zneužívali tuposti gigantů jako je např. Svazarm, nebo byli ve spojeni s takovými podnikavými společnostmi (opravdu díky jim!) jako je „Noskova“ Speleologická. Nemluvě o stovkách publikací, které se ta léta šířila po celé republice a kde se už dnešní oficiální vydavatelé druhu nezdolného Vaška Soukupa nebo Toma Jirkovského vyučili podmínkám trhu ještě v dobách hlubokého boilerismu. To nemluvím o třech velikánech, jejichž triumvirát hodlám příští volby navrhnout jako jednu z variant místo prezidentského křesla: Z. Rampas, O. Neff a V. Srpoň - toť majáky naši budoucnosti! K tomu všemu ještě připočtěme ostrý - a vhodný - feminismus, jaký má snad obdoby jen v nejvyspělejších státech světa a jehož propagátorky Evu Hauserovou a Carolu Biedermannovou tímto navrhuji na Nobelovku. (I když by nás zase tolik ke zdi tlačit nemusely!)

       Stát scifistů nemá (alespoň zatím) žádné větší problémy se separatismem a šovinismem jakéhokoli ražení. Nikdo nebojuje za pomlčku, věda že jest to hovadina pouhá. Moravští spisovatelé (i brněnský Franta Novotný) si nepřipadají jako provinění mindráci - na rozdíl od některých oficiálních tzv. moravských osobností. Slováci klidně pořádají Parcon v Bratislavě a nevyžadují na náměstí SNP změnu tradičního názvu Parcon na Bracon. Vůbec atmosféry všech conů mají zřejmě velice blízko Helsinkám. Debaty bouřlivé, hlasivky napnuté, ale nikdo nikoho neobsazuje, neinzultuje ani nevyhazuje. A že to jsou někdy diskuse opravdu na ostří nože! (pomyslného samozřejmě)

       Takže shrnuto a sečteno:

       - fandom měl obdivuhodně pevnou organizační strukturu už v době, kdy dnešních padesát nových stran ještě poctivě budovalo leninskou cestu ke světlým zítřkům komunismu.

       - fandom měl svá pravidelná (!) setkání v době, kdy se mohli scházet akorát tak svazáci, a to ještě za dohledu rodné strany

       (a že ty naše sleziny byly spíše schůzky politické - jako např. podpisové akce typu Petice za Havla Několik vět, proti čínskému masakru, aj. - není třeba dodávat).

       - fandom vydával svá periodika (!) a celé literární sborníky v době, kdy např. dnes agilní pseudorepublikán Sládek ještě vesele cenzuroval na ČÚTI.

       - fandom měl i fungující tržní hospodářství, založené na hospodaření jednotlivých klubů, zejména akce typu Parcon nepotřeboval nikým subvencovat, vydavatelé Laseru či Poutníka nikdy nebyli ztrátoví.

       - fandom má už dnes legendy a osobnosti, ať už žijící, či bohužel dnes už pouze legendy - kromě výše jmenovaných se ještě zmiňme o M. Nesvadbovi, I. Železném, J. Veisovi, S. Švachoučkovi, I. Kmínkovi, J. Maxonovi - včetně nejmladšího encyklopedisty a prvního českého kyberpunkera Ivana Adamoviče. (A ještě J. Olšu, M. Klímu... - prostě další lidi, ze kterých bych s klidným svědomím sestavil vládu) A pochopitelně Ludvíka Součka. A symbol celého fandomu - Karla Čapka.

       - fandom má i svou vnitřní, a nutno říci že velice inteligentní opozici, ať už vzpomeneme E. Čierneho nebo J. Karbusického.

       - a konečně fandom má i mě, abych mu připomněl, jaká velikost v něm tříme. Howgh.