Všechna práva © Interkom 1984 - 1990
Pocházím brankou. Jdu ještě s Encyklopedistou a Makrofyzikem. V ruce svíráme pozvánky psané krví. Strach nám svírá útroby. Branka je propletena vybělenými lidskými kostmi. Poznávám hnát Kozáka a Pilařův hrudní koš. Schody jsou kluzké. Není divu. Stékají po nich potoky krve z otvoru železných panen, které tvoří hrůznou alej až k samotnému vchodu domu Hauserů. Na železných pannách čtu cedulky: Švejda, Procházka (panna je velká, snad tam je i mjr. Zeman) a další zapadlá jména socrealismu a normalizace. Ve vstupní hale visí Florian. Modrý jazyk mu vlaje v průvanu a mrtvé oči hledí ke světlým zítřkům. Vcházíme do diskusní místnosti, na stěnách jsou rozvěšeny skalpy Blahynků a celé té smutné plejády rudých kritiků, v rohu se válí bubny potažené kůží s. Hořeního a Kojzara...
Eva H. nás přivítala mile - jako obvykle. Velká Uzurpátorka svolala druhou valnou hromadu klubu „10“, (první byla v Rouře) klubu natolik elitního, že v něm o svém členství v žádném případě nerozhodují bezvýznamné hlasy členů, ale pouze a jedině Uzurpátorka. Stanovy proto ani nejsou potřebné, ale zato zde existuje trest smrti a hojné pohrůžky mučením za nesplnění úkolu či přání uzurpátorky (Sám jsem se mučení vyhnul tím, že jsem včas donesl sborník Šaldovy dýky, a musím říci, že studený pot mi ještě dnes stéká po zádech, když si čtu děsivý dopis Uzurpátorky, jejímuž pozvání n e l z e odmítnout
Hlavní náplní toho večera byl obsáhlý referát muže z vysokého (smíchovského) zámku O. N. , který podrobně rozpitval povídku Nejlepší den od Raymena, jejíž překlad právě teď dokončil. Nebudu prozrazovat děj, brzy se s ní seznámíte, hádejte kde...
Každopádně O. N. opět předvedl své schopnosti rozřezat dané dílo na mikroskopické kousky každý z nich předvést v nahotě a osamění a nakonec celou tu mozaiku opět poskládat dohromady a dát ji pro změnu zase do souvislost s makrosvětem, ať už politickým, lidským nebo literárním. Pro přítomné autory i koordinátory škola k nezaplacení. Vilma Kadlečková, Ivanové Kmínek a Adamovič, Rampasovi, Martinové Klíma a Hlaváč, a další se po skončení rozboru vrhli do debaty, kde hlavními zbraněmi byl vlastní pohled na věc, manipulace s konkrétními detaily, prostě workshop, za který můžeme Ondřejovi a Evě jenom upřímně poděkovat.
Sezení pokračovalo pojídáním chlebíčku s mozečky totalitních vydavatelů typu Codr a studených mís složených na základě bohaté struktury UV bývalého Sojuzu čs. spisovatelů.
Přítomní se přes kritizovanou novelu Házím ti laso, kamaráde dostali i do vyloženě místních sf vod a závěr dopadl přesně jako na všech vydařených setkáních (to v žádném případě nemyslím ironicky!) jednotlivé hloučky začaly řešit věci od fandomu, přes vydavatelskou činnost až k vysoké politice, rodinné starosti z toho nevyjímaje.
Jinak - povídka Nejlepší den vypráví o koncentračním táboru, kam je po jakési revoluci svážen určitý druh lidi a tam likvidován a hromadně pohřbíván jednotkou homosexuálů. V této hrůzné scenérii se rozvíjí děj, jehož hlavní postavou je...
Dost!
Na závěr: zeptal jsem se Ondřeje Neffa, v kterém čísle Ikarie tohle šílené dílo vyjde. On se usmál a řekl: „Když jsem to poprvé přečetl, řekl jsem si - typická vánoční povídka.“ Tak se těšte.
