Logo rubriky
10/1990
  SF film (další) (82)
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK   
 
Všechna práva © Interkom 1984 - 1990

TERMINÁTORA UŽ NEVIDĚLA JEDINĚ MOJE BABIČKA

napsal nám jeden čtenář do Ikarie. A tak jsem se tedy na něj šla podívat. Očekávala jsem absolutně absorbující thriller. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že dílo oplývá naivitou téměř idylickou a pracuje s osvědčenými, dávno známými prvky a postupy.
       Neviděla jsem filmů tohoto typu příliš mnoho, a proto budu srovnávat s Vetřelcem, který zjevně patří do stejné kategorie, ale zapůsobil na mě mnohem víc a proti Terminátorovi mi přijde úžasně neklišový a novátorský.
       Tak především přeceňování úlohy osobnosti v dějinách mi přijde legrační /snad to není jen vliv dobrého marxistického vychování/. Takže když superinteligentní stroje usoudí, že kdyby se nenarodil nějaký John Connor z Los Angeles, lidi by měli válku prohranou, je mi to podezřelé. Ještě větší podezření mě jímá nad kultem Madony - nad tím modelem ženy, která má poslání porodit spasitele. To mi bylo nakonec sympatické na Vetřelci, že kapitánka nebyla ženského rodu proto, aby se do někoho zamilovala, s někým vyspala nebo někoho porodila, nýbrž nanejvýš proto, aby vypadala hezky ve spodním prádélku a aby vynikla její statečnost coby křehké bytosti. Jinak jednala jako normální člověk. Kdežto statečné děvče v Terminátorovi se definuje výhradně ve vztahu k hlavním hrdinům mužského rodu. Vůbec ze zvláštních schopností hrdinů mě nejvíc zaujalo, že dokázali provozovat sexuální styk za podmínek, kdy by normální člověk měl prostě nervy pryč.
       Jinak v logice věci by bylo, kdyby Sarah rozjela obrovskou kampaň za odvrácení jaderné katastrofy prostřednictvím přehodnocení vojenského obranného systému /zbytky rozbucharovaného Terminátora by jí jistě pomohly jako důkaz/ - ale ne to jí ani nenapadne! - Ach jo, kdyby aspoň byla frustrovaná svou bezmocností ovlivnit vývoj společnosti... ale nic takového! - No dobrá, Vetřelec byl také v jádru vysoce prostomyslný svou filosofií „sežer, co můžeš"; ale monstrum samobylo přece jen tajemnější a překvapivější. - No ano, ano, chápu, že příliš sociologie a politiky by způsobilo. že pak by to už nebyl takový thriller... ačkoli - kdo ví?
       Ty roztomilé automaty v té továrně, kde je už od prvního záběru jasné, že Terminátor skončí svoji životní pouť pod nějakým bucharem vrtačkou či frézou - jak připomínají továrny Chaplinovy či V+W! To by se snad líbilo i té babičce. V celé stavbě Terminátora je vůbec něco strašně starosvětského, jakkoli film zasytí diváka množstvím velkolepých scén, honiček, přestřelek, triků.
hau
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK