Všechna práva © Interkom 1984 - 1990

Doufám, že jakoby ironickým množstvím pomlček jsem neurazil případné slovenské čtenáře (nám, Čechům, tedy alespoň stačí ta jedna), ale opravdu mne nenapadlo výstižnější pojmenování akce, které jsem měl tu čest se účastnit.

       Na úvod snad ještě jedno důležité sdělení. Cestou do Chomutova, v rodinném autě a v rodinné pohodě Neffovy skoro kompletní rodiny jsme byli upozorněni Velkým Stvořitelem, že nás čeká neobvyklá akce. To znamení byla překrásná dvojitá duha, jejíž vnitřní oslnivý oblouk byl - podle mne - snad opravdu gigantický reklamní neón firmy Light and Magic. Ondřej se jednoznačně rozhodl zastavit a všichni čtyři jsme v jemném dešti zírali na tu krásu. Na druhé straně silnice to snímal stejně šokovaný fotograf a kolem projíždějící auta viditelně zpomalovala.

       V Chomutově nás kromě ekologických obřích nápisů a plakátů přivítal i ten, který jsme hledali - od ulice odvrácený plakát výstavy, která by se měla stát poutním místem všech scifistů, a tím spíše pak nescifistů.

       Samotná vernisáž měla gradující průběh, který už svým projevem naznačil O. N. , když při zahájení výstavy přede dveřmi starobylého sálu vzpomenul Kamila Lhotáka a potom přes jeho obrazy a vnímání skutečna došel ke vnímáni neskutečna - tak jak to možné pozorovat právě u vystavujících umělců - Martina Zhoufa, Milana Pecáka a Vojtěcha Návrata. A poté pozval naslouchající dav do výstavní síně, kde diváky přivítala hypnotická hudba, mlha a v kilometru papíru zabalená Miss Chomutova, kterou návštěvníci v rámci happeningu postupně odhalovali a odmotávali a odpapírovávali a osvobozovali - až to jeden z autorů happeningově nevydržel a posledních několik desítek závitů přestřihl nůžkami, kterými by snad přestřihl i tu dvojitou duhu. A potom nastalo to obvyklé hemžení kolem exponátů, stisky rukou, skleničky (výborného) domácího vína a vajglpauza v zákulisí.

       Na závěr dovolte přímo můj osobní dojem - zažil jsem několik akcí podobného typu, ale chomutovská vernisáž se řadí ke špičkám. V kombinaci se surrealistickými díly, kvalitní CD hudbou a umělou mlhou, která nás oddělila od země, od toho pevného spojení s reálným světem, navíc pak s ženskou sedící postavou zahalenou v daliovsky hrubém továrním papíru a nad tím bílý klenutý strop, bílý jako ta mlha, a do toho obrazy barevné jako ta duha...

       Doufejme jenom, že se chomutovská výstava dostane i do Prahy. Máte se na co těšit.

       P. S. Šíře tvůrčího záběru M. Zhoufa je nejen čtenářům Ikarie známa již déle. Zde jsem viděl i jeho poslední kompozice a nezbývá než si přát, aby nám tento autor vydržel nejmíň do stého ročníku Parconu. Pecák - dokonalá technika a zvláštní, až hrůzný pohled na svět, popsal bych to jako převedení čtvrtého rozměru do praxe, doporučuji. Návratova série keramických knih jako Martinská kronika, Piknik u cesty aj. je stejně záhadná jako jeho další výtvory. Chválíme.