Všechna práva © Interkom 1984 - 1990

Horory jsem měla asociované s Tichou hrůzou a Draculou, a tím má veškerá čtenářská zkušenost s nimi končila a nijak jsem netoužila po jejím rozšiřování. Všeobecná obliba hororu mě zaujala až na letošním Worldconu, kde např. i Huga za krátkou povídku získala Suzy McCharnas za povídku Boobs, což je v podstatě vlkodlačí příběh.

       Londýňan Cyril Simsa, příznivec hororů a nezaslouženě i nás českých krajanů (jeho obětavost je způsobena buď tím, že neemigroval on, ale již jeho rodiče, anebo tím, že současné Československo je jediný veliký horor a proto se mu neobyčejně líbí) nám okamžitě po Worldconu zaslal knihu hororových povídek „Skin of the Soul“ - Kůže duše, ale to zní blbě, tak snad Slupka duše. Antologii sestavila známá feministka Lisa Tuttle a jsou v ní výhradně povídky ženských autorek.

       Nemám příliš ráda myšlenku ženských antologií, podobně jako asi černoši nejsou nadšeni, když vyjde antologie černošských autorů: zavání to berličkami, čímsi charitativním, člověka jímá podezření, že povídky by se v jiné konkurenci neuplatnily. Kniha ještě ke všemu vyšla v nakladatelství Women's Press a je označena jejich emblémem žehličkou. - Lisa Tuttle mě však v předmluvě přesvědčila o opaku. Poslechněte si: „Není důvod, proč by muži nemohli těžit ze svých vlastních strachů a fantazií, ale když ztratí ponětí o civilizovaném muži jako o něčem odlišném a zamění to za univerzální „lidskou přirozenost"; když zapomenou, že existují jiné způsoby existence a cítění; když pletou patriarchální společenské struktury se zákonem přírody (sic! - EH) když zvěčňují stereotypy a zaměňuji své vlastní fantazie za objektivní realitu - pak jsme všechny uvězněny jejich omezeními a horor se stává jiným druhem pornografie. „

       Čili: ženský pohled je stejnocenný s mužským, ženy píši stejnocenné horory (nikoli „jemnější“, „senzitivnější“ a podobně - takové hodnocení už je může degradovat. )

       Antologie mě mimochodem přesvědčila, že ženy dokážou psát pěkné drasťárny. Ale to není podstatné. Příběhy mě skutečně většinou čímsi fascinuji - asi jako když naslouchám svěřování se přítelkyně.

       Někde jsem četla, že je statisticky významný rozdíl v tématech kreseb dívek a chlapců: chlapci kresli vozidla, boj, sport, akci, kdežto dívky interiéry domů. No a většina povídek této antologie je vlastně mapováním interiérů vnitřků duše, mikrosvěta, životního postoje či stylu... vžít se do vnitřního světa nějaké ženské hrdinky je vlastně asi to, po čem nejvíc prahnu, kdežto mužskému čtenáři by to možná připadalo statické a neakční. - Což ovšem neznamená, že tyto povídky jsou statické a neakční: kromě specifického „ženského náboje“ jsou napsány dostatečně profesionálně, aby v nich bylo i určité napětí.

       Pro představu ve stručnosti některá témata: žena matka, která na sebe fixuje smutky a bolístky svých blízkých, za cenu obrovských vlastních zranění; dívka, které se posmívají, že je nejvyvinutější ze třídy, a ona tak moc odmítá své ženské tělo, že místo menstruace se začne měnit za úplňku ve vlkodlaka; kocour - plivník, který připraví osamělou ženu o všechny bytosti, které jsou jí blízké; přízrak matky, který nedovoluje hrdince žít normálně; sliz vyrážející na povrch těla dívky dle stařičké teorie o ektoplazmě a příbuzenstvo, které dívku zamyká, izoluje, straní se jí; trauma z otčíma, který v dětství zneužíval svou nevlastní dceru, léčené lesbickou láskou; těhotenská úzkost z neznámého, ne právě přátelského tvora v břiše; a tak dále a tak podobně.

       Myslím, že je dostatečně jasné, že většina strachů a úzkostí zde nějak prameni z projevů či důsledků ženství: z ženského těla, z ženské slabostí a bezbrannosti, z ženské poddajnosti a ovlivnitelnosti. Mám-li k tomu vyjádřit svůj osobní postoj, jsem trochu na rozpacích: za svého života v socialismu jsem poznala spíše ženy dominantní, silné, manipulující svým okolím, svými partnery, nebo schopné střízlivého nadhledu. Pokud bych psala nějaký feministický horor, bylo by to asi o traumatu z toho, že muži nejsou dost silní, dominantní, imponující a vůbec hodni obdivu, podpory a podřízenosti. Například: dívka, která se dříve či později začne s každým mužem nudit a on se rozteče v bezbarvou protoplasmu...