Všechna práva © Interkom 1984 - 1991

       Nicméně se domníváme, že podobně jako Přednáška F.N. v minulém Kvarku anticipovala vývoj v planetárním měřítku, tak CGM hovoří k převratným událostem popřevratového dneška a jeho povídka se netýká jen příplzeňské pivní oblasti.

       

Ta stará rachotina se táhla prostorem už přes půl roku. Byla to po všech stránkách vyjímečná loď. Obludně veliká nákladní sekce, kterou vlekli za sebou dovolovala růst zrychlení jen za cenu obrovských množství paliva a prakticky vylučovala jakékoli manévry. V úzkých prostorách řídící části se tlačilo na šedesát úplně otrávených chlapů. Přestože široká paleta životních příběhů by postačila na dlouhé měsíce vyprávění, vládlo zde ticho. Všichni už pochopili, že nelze hlavou prorážet zeď a že je dobré se denně najíst.

       Své minulé hříchy teď letěli napravit na největší politickou akci současné sedmnáctiletky - stavbu obrovské sochy kačera Donalda na první planetě sluneční soustavy Plutu. Přestože tu byly zastoupeny všechny sociální a společenské kategorie, spojoval je stejný osud. Muž, který v opilosti zneuctil sochu svatého Walta Disney tím nejsprostším způsobem, se šťáral ve stejném ešusu jako stařičký inženýr, který odmítl projektovat stotunovou sochu z nerez oceli. Další prohlásil,že neplacená brigáda na vykopávkách Disneylandu je blbost a odjel na dovolenou na vodu. Jiný vykřikoval, že současný akčildej /ak čildej - titul jediného moudrého a osvíceného vládce planety Země/ nenaplňuje dostatečně odkaz Velikého Akčildeje. Jiný tvrdil, že je to dobře. Radikální mladík se přehraboval ve starých archivech a pak o tom vykládal v hospodě. Šéf archivu, který to dovolil. Otec rodiny, jehož ratolest vyhodila gumového Donalda oknem v nějaké nešťastné výročí. Ti všichni prošli krátkým zednickým kursem a dlohým školením a s bezvýraznou tváří se teď ploužily prostorem splnit svou občanskou povinnost.

       Situace posádky byla složitá. Velitel lodi, vyučený zedník a skutečný odborník s mnohaletou praxí ve společenských funkcích si ji plně uvědomoval. Problémy s pohybem setrvačných hmot v nákladním prostoru při startu a zrychlování způsobily neplánované zdržení. Termín odevzdání uměleckého díla do provozu k blížícímu se významnému výročí bylo ale třeba za každou cenu dodržet. Dobu chodu motorů dal proto po krátké, ale zralé úvaze prodloužit na dvojnásobek, vycházeje hlavně z pořekadla: „rychlost - radost“. Po dosazení do známého vzorce:

       

       t = s/v (sec = m/ms^-1)

       

zjistil, že budou u cíle přes původní zpoždění o tři měsíce dříve, což jej naplnilo uspokojením nad dobře vykonanou prací, a se svou pověstnou pracovitostí se dále věnoval školení osádky.

       Hromada cementu se řítila prostorem.

Zatímco v kinosále probíhalo společné předčítání dávného časopisu Daily Dudlay, vyplížily se dva muži do nákladní sekce a když se bezpečně uschovali za hromadu panelů, ulehčeně vydechli. „Potkat kačera Donalda, nakopu ho do biskupa. Nakopu... jo fotbálek!“, vzpomenul zakázanou hru mladší z nich. Cvakli zapalovače a tlumeně bouchl špunt. Na světě se rozhostil mír.

       Idylu přerušil třetí návštěvník. Bez pozdravu se svalil a řekl: „Tak jsem to spočet.“

       Zájem se zvýšil.

       „Ten úžasnej kretén,“ pokračoval, „nejenže spotřeboval 70 % paliva na urychlení, ale ve svý debilní snaživosti dokonce překročil únikovou rychlost ze sluneční soustavy. Navíc s touhle betonovou obludou za prdelí“, muž kopl do pytle cementu, „to už v žádným případě neubrzdíme! Ten tupohlavec je zřejmě ochoten nacpat nás Plutovy do atmosféry a teprv až začnem v tom kvaltu hořet, dojde mu, že už neřídí koloběžku na husím plácku. A to prej býval náměstek technického akčildeje! Co uděláme?“

       „Uřízneme mu hlavu.“

       „Utečeme na průzkumný raketě.“

       „Uřízneme ten náklaďák a vrátíme se!“

       „To nejde, nemůžeme se přece vrátit bez toho mamlasa. A jestli nepostavíme to zvíře, předhodí nás psu Plutovi... Co teda uděláme?“

       „Napijeme se!“

       Poslední návrh byl realizován a muži začali horečně přemýšlet.

       „Že by...?“

Ještě téže noci uřízli kamarádu veliteli hlavu (kamarád - oficiální oslovení obyvatel Země po vítěztví dudlajských doktrin), odpoutali loď od nákladní sekce a vrátili se na Zemi.

„...kamaráde Akčildeji, jsme hrdi a šťastni, že jsme dokázali čestně splnit své životní poslání,“ hřímal hlas nového velitele expedice v přeplněném sále „Předenického paláce“. Symbol našich ideí, monumentální pomník našich úspěchů teď hrdě tyčí svůj zobák na prahu našeho vesmíru. Nesmírně litujeme hrdinského skonu kamaráda velitele, zemřel, avšak dokázal dovést do konce svůj hrdincký úkol. Slibujeme, že budeme v jeho práci pokračovat. K tomu nám dopomáhej sám veliký Akčildej...!“

Během krátké doby dokázali nyní už vesmírní hrdinové zaujmout klíčová místa v průmyslu a státním aparátu.

       Tím pádem byla:

Po několika letech zorganizovali státní převrat. z kořene vyvrátili bludy a tmářství akčildejismu a nastolili osvícenou demokracii. Rozšklebené modly Disneyovských figurek se zřítily z podstavců a fasád, poslední akčildej utopen na lžíci vody, staroslavné Předenice srovnány se zemí, na nedávno obnoveném Disneylandu zřízena skládka radioaktivního odpadu.

       Zato na místě jejich šťastného přistání byl nemalým nákladem zřízen čarokrásný park, hojně navštěvovaný hromadnýmí výpravami. Šťastné lidstvo vykročilo vstříc světlé budoucnosti.

Jen jediný z jejich středu dopadl špatně. Ve slavné 17. výročí vítěztví vyšel celý svět do ulic pozdravit své demokratické vůdce. (Krom toho se ke konci slavnosti vydával mimořádný příděl másla.) Jen on jediný se nedostavil na čestné místo na tribuně. Jeho žena potvrdila, že dostal zprávu o velké vodě na Vydře.

Protože byli zkušenější, nezařadili jej do slavné výpravy, budující na Plutu obrovskou pamětní desku, přestože o to žádal.

       Zemřel záhy vykrvácením.