Všechna práva © Interkom 1984 - 1991

       

Nuže biopunk je také stav mysli. Stav mysli českého fana z července 1988. Stav mysli nesdělitelný tomu, kdo nežil v oné době na našem místě. Biopunk je po robotovi druhým originálním příspěvkem české fantastiky fantastice světové, ale tvrdím, že nebude nikdy obecně přijat, neboť jinde chybí společenské vědomí, vzpomínky a znalost reálií, jejichž odrazem biopunk je.

       V prvním plánu je biopunk antitezí kyberpunku. Antitezí vycházející z toho, že v naší v elektronickém pravěku se nacházející zemi je kyberpunk obecně nepřijatelný, neboť chybí nejen materiální podklad, ale především duchovní nadstavba vyplývající z pochopení role a místa člověka v totálně elektronizovaném prostředí. Pregnantně to vyjádřil Ondřej Neff, když prohlásil, že psát v Československu kyberpunk je směšné, když se člověk nemůže pořádně telefonem dovolat z jednoho konce Prahy na druhý. Skutečnost mu dala zapravdu. Pokusy o český kyberpunk jsou na jedno brdo uplácané dystopie o vševědoucích sítích počítačů.

       A máme tu druhé východisko biopunku - distopii. Troufám si tvrdit, že každý, kdo se kdy u nás pokusil napsat SF povídku, napsal dystopii. Dystopie byla reakcí na to, co autoři viděli kolem sebe - nepořádek, zkázu, byrokracii, nefungující služby, zdevastované životní prostředí, nedostatek, fízlování, lhostejnost. Byla to snaha ukázat, kam až může okolní realita ve svých důsledcích vést. Na druhou stranu byla malou útěchou, že situace ještě není tak zlá jako ona popsaná. Tento vývoj vedl k tomu, že se ve fandomu vážně diskutovalo o tom, jak a zda vůbec psát optimistickou SF. Pro ilustraci uvedu dva názory: „My píšeme hnusně proto, že všechno kolem nás je hnusné a psát, že něco je dobré by znamenalo se s tím hnusem a lží identifikovat.“ „Psát v této době a této zemi optimistickou SF je zvrhlost.“

       Dalším silným inspiračním zdrojem se stala otázka životního prostředí. V této souvislosti stojí za zmínku fakt, že Eva Hauserová už před několika lety poznamenala, že by chtěla psát „eko-punk“. Ve společnosti, kde se stala ochrana přírody de facto protistátní činností a jasnou ukázkou nesouhlasu s vládnoucím režimem, šlo jenom o další vystupňování vyjádření celkové frustrace, vyjádřené v předchozím odstavci.

       Přirozeně, ža na okolí zareagovala i lidská psychika, což se projevilo především agresivitou a komplikacemi v partnerských vztazích.

       Nezanedbatelný je i vliv punku. Fascinace tímto pojmem v československých podmínkách ať nikoho nepřekvapuje: ať už lidé punk odmítali nebo mu staranili, nikdo vůči němu nezůstal lhostejný. Otevřená perzekuce režimu vůči punku, který okázale ignoroval jeho byrokratickokomunistické „pravdy“, mu v našich podmínkách dala pečeť čehosi vyjímečného a hodnotného.

       To byly pilíře prosté lidské dimenze biopunku.

       Kumulace všech uvedených faktorů vedla k tomu, že biopunk se stal výkřikem z hloubi týrané duše. Výkřik vyjádřený programovou hnusností, jinotaji a rebelantstvím.

       Bylo by omylem domnívat se, že po listopadu 89 je už biopunk zbytečný. Jeho východiska buď existují dál, nebo přežívají a jejich odstranění v krátké době není dost dobře možné. Na druhé straně musíme přiznat, že (alespoň z pohledu jihlavského křídla přívrženců biopunku) nesplnil biopunk očekávání, která jsme při čtení biopunku měli. Jako polehčující okolnost musíme přiznat, že politické změny, které přišly, byly rychlejší než vnitřní vývoj stylu. Tato námitka se týká těchto bodů: a) biopunkové prostředí se naprosto odlišuje od světa, který známe - už nikdy povídky, ve kterých se za 30 tisíc let nosí kravata a kouří doutníky! b) intersexuální konflikt byl vyřešen existencí monosexuální společností a genetickými manipulacemi, z čehož vyplývá nutnost řešit problémy z toho vznikající. ad a) Splnění tohoto bodu vyžaduje vlastně stvoření modelu nového světa, což je nejobtížnější úkol, který může autora SF potkat. Ideálem by bylo vyvolat ve čtenáři takový pocit, jaký ve čtenáři vyvolává četba detektivek Jamese McClura, tj. vytvoření logického systému vztahů, jejichž logika neobeznámenému čtenáři zprvu (anebo až do konce) uniká a je zcela nepochopitelná. Důležité je, aby se jí řídily jednající osoby díla. Na pohodlí čtenáře nezáleží, resp. je podružné. ad b) V tomto punktu teorie ztroskotala na celé čáře. Místo modelování genetického matriarchátu, společnosti hermafroditů ap. se to v biopunku hemží osamělými mužatkami a houfem dětí kolem sebe a manželem - budižkničemu. To je feministicky podaný realismus, nikoli SF! V tomto směru je ještě co napravovat.

       Tak jako vznikl biopunk z vnitřního puzení a přesvědčení, že kyberpunk je v Čechách exotickou kuriozitou, tvrdím, že se biopunk nikde jinde neujme. Vyžaduje totiž příliš specifické klima. Dokud u nás nevyhynou hloubaví a intelektuálně ladění fanové, nemám o něj strach.