Všechna práva © Interkom 1984 - 1991

Ano. Kdo je schopen produkce aspoň trochu čtivého textu, tiskne, až se mu od psacího stroje práší a klapičky, chuděry, většinou konstruované pro socialistickou pracovní morálku, úpí a rozpadají se. Jak je to dlouho, co jsme jásali nad knížkou Franty Novotného? Dneska čteme Ikárii, Kmínka, a nejnověji i George Procházku.

       Základ pro jeho Meč krále D'Sala jsem četla jako kratší práci v prvém ročníku fantasy soutěže Klubu J.Vernea. Když se Jiří vyptával na její osudy, skoro jsem si ji nepamatovala, ztratila se mi v záplavě prací s dějem typu „vzal do ruky kámen a řek: Já tě praštím…“. Tohle mi ostatně tak trochu na některých věcech typu fantasy vadí dodnes.

       Jiří ovšem dokázal fantasticky zapracovat, na sobě i na věcech, které píše. Nevím, nakolik je zmítán tvůrčími mukami, ale soucítím s ním. Vím, jaké to je, takhle uvolnit záklopky a odstartovat si vlastní fantazii. A přitom se ještě kontrolovat ve smyslu logiky děje a literárních kvalit. Je to cesta dlouhá, těžká a bolestná, a Jiří ji, jak se zdá, absolvoval s úspěchem. Jeho fantazie je obludná. Ještě před rokem a půl by tahle věc vzbudila rozruch. Dnes to nebude tak hrozné, a to je dobře, protože to člověku nebrání v práci. Své nadšené čtenáře si Meč najde určitě, například můj syn mi uložil, že za něj mám Jiřímu poděkovat.