Všechna práva © Interkom 1984 - 1991

Tak je to tady. Na pultech i pultících září jako měsíc mezi hvězdami obálka Nadace pana Asimova (nechť ještě dlouho žije a zahrnuje cizince i devizové tuzemce novými a novými romány). Zhodnocení tohoto veledíla provedlo již několik generací kritiků, omezím se tedy na několik (hodně) poznámek o českém vydání péčí agentury AF kult. Velká byla má radost z jejich kulturního počinu, tím větší pak zklamání: nejvýraznějším rysem útlé knížečky za 45 Kčsf je totiž mizerný překlad. Mám pocit, že si jej paní J.Pravcová po sobě ani nepřečetla. Udělal jsem to za ni a vypsal jsem si několik příkladných kiksů, abych ilustroval svá pozorování. Bude-li se vám to jevit jako mnoho povyku pro nic, pak vězte, že každý z uvedených příkladů má v knize ještě spousty kamarádů.

       Základním úkolem překladatele je pochopit text, který překládá. Již tady nám zůstala překladatelka mnoho dlužna. Klasickou ukázkou je scéna na str. 167. Předmětem sloužícím Mallowovi za argument je „gun“, tedy jakákoli střelná zbraň od pevnostního děla po pistolku do dámské kabelky, mnoho náznaků však napovídá, že rozhodně nejde o „pušku“, ale o pistoli. Znenadání se objeví, Mallow gestikuluje, držíc ji v ruce, v textu je také použit výraz „hand-blaster“. Zcela určující je fakt, že „gun“ není vrácen do pouzdra. Pouzdra na pušky sice existovala, ale byla byla použivána kovboji u sedel a myslím, že pan Asimov by se neopomněl zmínit o tom, že Mallow jezdí v kabině kosmické lodi na koni.

       Exemplárním příkladem je str. 140. Dočteme se tam, že Velkého mistra „nezaujal ani tak obsah, jako forma“, a dojdete-li z kontextu k závěru, že by tomu mělo býti spíše naopak, pak to vidíte stejně jako p. Asimov v anglickém vydání „Foundation“. Že je chybou překládat „gloomy“ jako „melancholický“ se přesvědčíte, použijete-li na str. 142 a dalších slovo „zamračený“ (viz slovník). Příklad ze str. 218 je přímo groteskní, Mallow „pozvedne tvář, v níž se zračí MELANCHOLIE, a ROZZLOBENĚ vykřikne“. Poněkud netypické. Na Terminu se vůbec dějí veci. Faro hovoří „s ohromným důrazem“, „flegmaticky“ a „s pompou“, to vše najednou na str. 55: na str. 45 Anselm Rodric „navštíví přednášku prof. Pirenna“, kupodivu s ním zároveň chodí po budově, Hardin „chtěl být odborníkem na psychologii“, ale „unavovala ho teorie“ (str. 56, ve skutečnosti chtěl být praktickým psychologem, „psychological engineer“).

       Po pochopení knihy je třeba převésti ji do cílového jazyka, bohužel překladatelka s češtinou spíše zápasila než spolupracovala. Velké problémy dělalo již hledání vhodných českých slov, takže Seldon možná používá „zakázané operace“ (str. 19, jde o „nekorektní operaci“, v matematice není nic zakázaného), Hardin jedná s „mladistvími“ (str. 77), pták Nyak je skloňován jako neživotný. Rovněž spojování slov do celků nedopadlo nejlépe a kniha se hemží kostrbatými větami a neobratnými vyjádřeními. Pirenne „propadá zlomyslnému humoru“ (str. 51), motor „provádí snižování rychlosti“ (str. 9), řidič „vybere právě jeden otvor“ (str. 11, asi půjde o vybrání „správného otvoru“, já jsem alespoň nečekal, že proletí více otvory najednou). Rozkošná je věta „Když se vám podaří zjistit, odkud ta energie pochází, a vzhledem k tomu, že jste Smyrňan, bych vás mohl upozornit, že dvě z těch ztracených lodí měli smyrenskou posádku“ (sic!) ze str. 154, které zjevně někdo ublížil.

       Ani interpunkce nevyvázla z toho tuhého boje bez úrazu. Celé houfy čárek se nedostaly tam, kam patří, a tak opuštěně postávají na místech, kde by je nikdo nečekal. Vrcholem je pak používání uvozovek, které je přímo fascinující. Například zcela souvislý monolog Hari Seldona (str. 72-3, bez uvozovacích vět) je rozdělen na 12 částí oddělených celkem 24 uvozovkami, ve třech případech jde dokonce o samostatné věty. Tento interesantní zvyk rozsekávat monology pak působí mírný zmatek u dialogů, kdy např. na str. 67 následuje 8 odstavců uzavřených do uvozovek, v prvních 7 se ukázněně střídají projevy Fara a Hardina, aby osmý v pořadí patřil - stejně jako sedmý - Hardinovi.

       Nakonec ještě několik slov o názvech. Tady již nejde o chyby, ale o můj pocit. Nelíbí se mi dvojice „kupci-kupecká knížata“, dávám přednost dvojici „kupci-komerční princové“. Různost naznačuje ostatně i Asimov: „Treders-The Merchant Princes“. Rovněž si myslím, že překlad „Foundation“ jako „Základna“ pana Smékala je vhodnější naž „Nadace“, ostatně slovenské vydání nese název „Základňa“. Zastánci Nadace poukazují na fakt, že tento název je znám široké veřejnosti. Dovolím si podotknouti, že podle široké veřejnosti jeden ze Shakespearových hrdinů, třímajíc v ruce lebku, povídal „být či nebýt, toť otázka“, přesto to nikdo (pokud vím) nepovažuje za důvod k přepisování Hamleta. Jak jsem ale již podotkl, toto je pouze můj dojem, a nepochybuji, že s ním mnozí nesouhlasí.

       Za vysoce nekvalitní prezentaci jedné z klasických knih SF ovšem nemůže pouze překladatelka, svůj podíl nesou i korektor a vydavatel, kteří připustili, aby kniha v této podobě spatřila světlo světa. Co ocenuji? Rozhodně se mi velmi líbí obálka Luboše Vlka, příjemně mne překvapila také zpráva, že další díl překládá již někdo jiný. Hlavní zásluhu knihy vidím ve zprostředkování „Foundation“ nepoměrně širšímu okruhu čtenářů, než bylo schopno vydání „Základny“ klubu AF 167 v překladu pana Smékala, mimochodem velice dobrém. Naštěstí Asimov píše tak dobře, že i v podobě této „Nadace“ přináší nevšední čtenářstký zážitek.