Všechna práva © Interkom 1984 - 1991

       Hrobník, totě Ivan Adamovič. Je mladý, odpusťme mu tu trochu osobní morbidity.

       Antologii „Půlnoční stíny“ sestavil pro Knižní podnikatelský klub v rámci možností přinejmenším solidně. Dva Lovecraftové, z toho jeden čistý horor a jeden horor s pořádnnou dávkou SF - nebezpečí přichází z Vesmíru. Víc čisté zlo než nebezpečí. Na Lovecrafta věc až téměř „normální“.

       Bradbury, kterého, mám ten dojem, už odněkud znám. Hanouskovu Game over mám ráda už ze samizdatu. Ale... Sommerova povídka Pozdě má atmosféru, je šikovně napsaná, mile podbarvená bouřkou, při tom civilně ukazující hloupost mužů... Když mi nejde zavřít lednička, tak se snad podívám, kde to vázne, a ne abych se na to vykašlala a zavírala ji násilím. Ne tak muži, pročež si zaslouží být sežráni. Epizoda s ledničkou mi připomíná jedno nedělní dopoledne, kdy jsem sledovala svého chotě, kterému jeden z mých synů pohodil do cesty své botasky. Můj choť do nich třikrát kopl a počtvrté do nich šlápl. Ani jednou se nesehnul, aby je odklidil, aniž by něco tak obtížného požadoval po chudákovi dítěti. Muž v Sommerově povídce jedná podobně, ať už jde o ručník či cokoliv dalšího. Mým přátelům však daleko nejvíc vadí, že se nebrání, když mu příšera, vydávající se za jeho ženu, chce dávat led do koňaku. Jedná se o mužské přátele, kteří by jako jeden muž vystartovali z koupelny a manželku za tento prohřešek proti dobrému pití řádně zepsuli. Marně jim říkám, že o to víc si ten muž zasloužil být sežrán. Led v koňaku je neobyčejně irituje. Nu, pokud jde šedesátistránkové sbírce hororů vytknout jen led v koňaku a navíc absenci tiskových a gramatických chyb, je to počin úspěšný.