Interkom: Jak jsem maloval mapy Silmarillionu

Můj nenápadný záchvat šílenství, trvající bezmála deset měsíců a projevující se malováním map, začal přesně před rokem vydáním „Společenstva Prstenu“. Mapa z předsádky, malá a hrubá, mi s orientací příliš nepomohla, a tak jsem se rozhodl poradit si sám. Zvětšil jsem ji za pomoci čtvercová sítě na velikost A2 a v průběhu četby doplňoval údaje. Drobné chybičky jsem se snažil korigovat, když jsem však došel k druhému odstavci na straně 374, kapituloval jsem. Pak se mi podařilo zapůjčit si na jednu noc zbývající knihy „Pána prstnenů“ (dále P.P.). Spíše jsem je jen přeletěl, ale i tak mi bylo jasné, že se mapa musí podrobit důkladné pěrestrojce. Bohužel jsem svou touhu nemohl naplnit, neboť se zpřetrhal řetěz vedoucí k oněm dalším dílům P.P., a tak jsem to pustil z hlavy.

Nový impuls přešel po prázdninách: „Silmarillion“ (dále S.). Četl jsem jej a má duše volala po mapě, nikoliv nadarmo. Pepa Hrdlička mi zprostředkoval anglické vydání s mapkou malou a hrubou, zato odpovídající. Zvětšil jsem ji na formát A4 a poté dvakrát přečetl S. Při prvním čtení jsem doplňoval další údaje, při druhém kontroloval shodnost. Všecho probíhalo hladce, neboť, jak jsem již podotkl, mapa dobře souhlasila s popisy S.

Mnohem více práce si vyžádala mapa Ardy, která vyšla v „Do světa na zkušenou atd.“ pana Neubauera. V oblasti Belleriandu a děje P.P. byla zcela nepřehledná (hlavně díky velkým nápisům), upravil jsem ji tedy dle příslušných map pořízených dříve, mohl jsem dokonce doplnit cestu Bilbovu, neboť se mi dostal do rukou „Hobit“. Tradiční dvojí přečtení S. doplnilo oblasti Amanu a Númenoru, zároveň mě přinutilo k několika změnám, nejdůležitější jsou snad změna pobřežní oblasti severovýchodního Amanu, přesídlení Formenosu na sever (viz útěk Melkorův) a odstranění Pelórie ze západního pobřeží Amanu. Zajímavým jevem je existence trojích Železných hor. Z četby S. jsem získal dojem, že v nejstarších příbězích byly pouze jedny (většina příslušných posasží S. s tím není ve sporu), teprve později. Mr. Tolkien uddělil Utumno a Angband a hory tak zdvojil, třetí vznikly v Hobitovi jako sídlo Dáinových trpaslíků.

Povzbuzen a nabuzen zdárným dokončením obou map rozhodl jsem se skoncovat s problémy Středozemě a jal jsem se pronásledovat Martina Klímu. Stráviv tak příjemně zkouškové období, konečně jsem se v půli února dočkal a odnášel si dojatě drahocenné knihy. Vědom si potíží, které zarytě číhaly, změnil jsem způsob práce a nezačal jsem zvětšením mapky na formát A3, dokonce jsem ani dvakrát nepřečetl P.P. Přečetl jsem jej totiž v průběhu práce celkem čtyřikrát a při prvním čtení jsem si pečlivě vypisoval všechny místopisné údaje.

Data jsem pořádně prosil a po vyloučení všech závislých údajů mi zbylo asi třicet údajů o vzdálenostech v mílích, dvacítka dalších dat ve dnech, kterých jsem použil po potřebném přepočtu jako pomocných (průměrné rychlosti pěších i koní jsem odvodil z průniku obou skupin dat), plus asi čtyřicet údajů směrových. Začal jsem srovnávat mapu a vzdálenosti a přitom jsem přišel na hrůznou věc: Středozemě je kladně zakřivený prostor! Přeloženo do lidštiny to znamená následující: když namaluji na papír čtverec se stranou dlouhou 1 (třeba metr), budou mít jeho úhlopříčky délku sgrt (2), čili asi metr čtyřicet jedna. namaluji-li stejný čtverec na kouli (třeba Zeměkouli neb globus), bude mít úhlopříčky delší, a přesně k tomu dochází na Středozemi (viz obr. 1a,b). Smekám před důkladností pana Tolkiena.

Díky této zakřivenosti je nemožné udělat přesnou rovinnou mapu, tak jsem se snažil alespoň zacvičit s mapou tak, aby údajům co nejlépe odpovídala, zároveň jsem se z pietních důvodů ůznažil o změny co nejmenší. Se severem to šlo snadno. Horní tok Anduiny, Temný Hvozd a země na východ stačilo doplnit o údaje z Hobita, oblast Eriadoru stačile jen pozměnit v okolí cesty z Roklinky do Kraje, poopravit cesty v Kraji a udělat nové Rádovsko. Zvětšený výřez Kraje dokonce souhlasí s přesností na míli s popisy v P.P.

O to větší změny jsem musel udělat v oblasti jižní. Shrnu stručně hlavní prameny: když šel Frodo z Roklinky na jih, viděl před sebou Mlžné hory, z Amon Henu viděl na jihu ústí Anduiny a když vyšel jižně od Mrtvých močálů, viděl před sebou Zuby Mordoru. Aby pak mohl jít do Ithilienu, musel nejprve na západ, Ithilien sám je popisován jako země mezi Anduinou a Ephel Duath, chráněná od severu vrchy Emyn Muil. Dalším důležitým pramenem je popis Aragornových cest z Emyn Muil do Fangornu a z Bílých hor do Pelargiru.

Po mnoha náčrtcích jsem dospěl k jedinému řešení. Jižní část Mlžných hor jsem ohnul na západ, díky čemuž jsem získal místo pro narovnání Anduiny, v P.P. se totiž o žádných velkých zákrutech nehovoří (výjimkou je oblouk pod Minas Tirith, který jsem zachoval), narovnaná Anduina navíc lépe vyhovuje popisu soutoku se Stříberkou a Lipavou. Mapa pak odpovídala nejen směrově, ale k mému překvapení začaly zároveň téměř přesně souhlasit údaje o vzdálenostech. K větší chybě (asi 10%) došlo jen u cesty z Orthangu do Minas Tirith, vzdálenosti jsou však udávány v desítkách mil a tedy pravděpodobně zaokrouhleny. Úprava Bílých hor, Anfalasu a Lebeninu byla snadná a nepříliš rozsáhlá.

Jediný údaj, který „nesedí“, je Frodův pohled na západ z Amon Henu, kde údajně vidí Orthang. Vezmeme-li ale v úvahu Aragornovu cestu z Emyn Muil do Fangornu (jde o snad nejlépe dokumentovaný děj v P.P.), zjistíme, že Orthang za západ od Raurosu prostě být nemůže. Dovoluji si proto prohlásit tuto maličkost za autorovu básnickou licenci (asi by neznělo nejlépe: na severu je..., na východě je..., na jihu je..., na západo-severo-západě je...).

By the way, ta úžasná shoda upravené mapy s P.P. mne vede k myšlence, že snad Mr. Tolkien kromě mapy uveřejňované v knihách měl ještě jinou, aktuálnější a snad podobnou mé, která se nezachovala a podle níž P.P. dokončoval.

Když jsem byl takto vyřešil globální problém, zbyly dvě krizové oblasti, shodou okolnotí jsem obě hodlal ve výřezu zvětšit. První z nich je Rohanská brána. Příslušné pasáže jsem četl snad pětkrát, ale chytrý jsem z nich nebyl, Želíz, Helmové všechno a Brod a Žlebové všelicos vytvořily úžasný mišmaš, kterému úspěšně napomohla mapa z knihy „Labutí řeka“. Pak jsem prohlédl, Labutí řekou nazval levý přítok Mšené nad Tharbadem (dokonce jsem pak v P.P. našel jednu zmínku, která naznačovala, že by tomu tak mohlo být), přečtení popisu bojů v Rohanské bráně udělalo ve věci jasno a bylo to. Lidský rozum opět zvítězil nad tupou hmotou!

Druhý výřez zahrnuje důležité části Mordoru, Emyn Muil a Minas Tirith. Narovnání Anduiny mimo jiné skvěle vyřešilo problém Ithilienu (srovnej obr. 2a,b), vše bylo krásné, až na malý problémek, který se mi nepodařilo vyřešit vůbec: severní zakončení Rammas Echor. Je popisováno dvakrát (cesta Gandalfa a Rohanských jezdců) a pokaždé jinak. Jednou se projede Pelennorskou zdí, objede Mindolluina a zamíří na jih k Minas Tirith, podruhé se nejprve zahne na jih a pak už se jede přímo přes zeď k Minas (viz obr. 3a,b). Nakonec jsem zvolil něco mezi 3b a kompromisem, zdálo se mi to lépe harmonizovat s popisy okolí Minas Tirith, jistý si však nejsem. Máte někdo nové prameny či nové nápady? Třeba už to někdo dávno vyřešil, a já to nevím, nejsemť totiž tolkienistou.

Rád bych poděkoval Pepovi a Martinovi za laskavé zapůjčení knih a překladateli a spolutvůrci Dodatků Michalovi za duševní podporu. Byl na tom mnohem hůře a člověka to potěší, když slyší o neštěstí.

Rád bych se také omluvil. Právě vyšly Dodatky a já jsem s hrůzou zjistil, že jsem při kopírování map vyrobil dvě chyby. Že „Yvanniny pastviny“ na jihu Amanu jsou správně „Yavanniny“, lze ještě z rejstříku vyvodit. Naprosto neodpustitelně jsem však zapomněl překreslit Osamělou horu nad pramen Bystré řeky. Omlouvám se, jste-li někdo příliš rozhořčen, navštivte mne po prázdninách na koleji, vlastnoručně vám ji domaluji přesně takovou, jaká je na mém originále. Bilbo, promiň!