Všechna práva © Interkom 1984 - 1991

Nebudeme opakovat notoricky známé doklady o občasném pobytu mimozemšťanů /dále jen MZ/ v české kotlině v období od mladšího paleolitu po novověk. Dychtivý čtenář nalezne dostatečné poučení například v Dalimilově či Krhútské kronice /dále jen KK/.

       Našim cílem je prokázat, že se zde MZ vyskytovali ještě v době takřka nedávné, to je na konci dvacátého století. Výchozím materiálem této studie budou dobové texty, ještě dnes relativně snadno dostupné a tedy lehce ověřitelné.

       

       Fragment I. - Interkom 7/91

       Počátky SF hnutí v Československu nalezneme v příplzeňské trampské osadě Dudlaj (Předenice), zde také nacházíme vůbec první fanzin, pokud za něj můžeme pokládat nepravidelně vycházející povídkový almanach Vega. První číslo se objevilo jako volná literární příloha trampského časopisu Daily Dudlay v roce 1977, tedy dva roky před vznikem prvního SF klubu u nás. Vega vyvažovala jinak recesní charakter Daily Dudlay, který byl zaměřen převážně na společenský život v osadě. Příznačné je motto redakce: „Nebýt pomluv, snad bychom se ani neznali!“ Lze důvodně předpokládat, že fanoušci SF, v čele s šerifem osady Karlem Jedličkou (ano, nemýlíte se, jde o postavu mnohokráte zmiňovanou v knize Panelfixn) ani netušili, že jejich tehdejší trestnou činnost budoucnost nazve „vydávaním fanzinu“. Ten byl věnován hlavně povídkové tvorbě, převážně překladům, v prvních číslech pak zvláště povídek Raye Bradburyho, i když už v něm se objevila povídka domácí autorky. Vedle ní a Akčildeje /K. Jedličky/ v tiráži nalezneme i mýtickou „pramáti“ našeho fandomu Riu.

       Vybrali jsme tento fragment hlavně pro množství v dalším textu se vyskytujících pojmů, než se však pohroužíme do jejich vysvětlování, zdůrazníme jeden podstatný detail.

       Jak již v minulém století odhalil velký „lovec MZ“ Erik von Däniken, brali na sebe MZ v očích pozemské populace podobu bohů toho kterého panteonu. V našem případě lze oprávněně očekávat, že většina hrdinů a bohů Krhútské kroniky, Lomikel a Kvakev pak bez nejmenších pochybností, byli MZ. Jak se v dalším ukáže, svědčí o tom i zmínka v předmluvě KK pojednávající o Akčildejovi. S úpadkem Krhútstva museli MZ nalézt nové mimikri, díky stopě, kterou nám zanechali Akčildej a Ria /zkomolené jméno bohyně země/, víme kam se MZ skryli ve společnosti bez dostatečně bohaté zásoby božstev.

       Ano, jsou to oni, tzv. scifisté. Kdo měl možnost seznámit se s fyzickou podobou Akčildeje, nezapochyboval ani na okamžik, že jde ve skutečnosti o skafandr, potažmo akvarium, ve kterém se neskrývá jeden, ale nejméně dva MZ, pravděpodobně superinteligentní kytovci z planety Alfa Draconis. Z množství plzeňského piva, jehož konzumaci považoval Akčildej za své hlavní zaměstnání, se dá usuzovat na kvalitu životního prostředí na domovské planetě MZ.

       A nyní k pojmům Fragmentu I:

       fanzin - informační medium MZ přizpůsobené pozemským podmínkám

       SF klub - základní organizační jednotka MZ

       Ray Bradbury - význačný mimozemšťan, zřejmě na fotonový pohon.

       

       Fragment II. Svět fantastiky I/90

       ...tehdy vznikl SF klub na MFF UK, dnešní Villoidus. Pod jeho vlivem začaly vznikat další kluby po celé republice, jedním z nejdůležitějších byl pardubický Salamandr, který jako první uspořádal celostátní setkání fanoušků SF - Parcon 82. Stalo se to u příležitosti vyhlášení výsledků soutěže o Cenu Karla Čapka, kterou tehdy Salamandr organizoval.

       Povšimněte si prosím, jak se MZ nákaza šíří do srdce země, už ne daleká Plzeň, ale Praha, přesněji Praha 6, která se stala doslova scifistickým rejdištěm, neboť zde tehdy ležely koleje MFF UK a dodnes zde nacházíme ruiny tzv. SF muzea a redakce Intercomu, ta byla dokonce přesně lokalizována na adrese Libocká 3, 162 00 P6.

       Parcon 82 byl pro organizaci MZ velmi důležitý, neboť se na Zemi vetřeli z nejrůznějších planet a mnohdy o sobě ani navzájem nevěděli, proto pardubické setkání vedlo k dalšímu rozšíření zhoubných MZ aktivit.

       

       Fragment III. Interkom 7/91

       První konkurence Vegy se objevila až v roce 1981, kdy začal svůj fanzin „SCI-FI“ vydávat teplický sf klub /dnešní Duna/. Uveřejňoval hlavně tvorbu členů sf klubu, několik povídek se přes něj dostalo do dnes už klasických antologií Iva Železného Stalo se zítra a Návrat na planetu Zemi (Svoboda 1985). Historie Věstníku bohužel skončila jeho dvanáctým číslem, kdy ho nějaký okresní úředník pro jistotu zakázal. Kupodivu však po všechny budoucí roky se už žádnému fanzinu nedostalo této pochybné cti, hlavně asi proto, že po teplické zkušenosti už fanoušci zpravidla nežádali o povolování svých tiskovin, a těžko zakazovat něco, co není předtím povoleno.

       Právě v prvních SF klubech začali MZ využívat všech výhod nového maskování. V podstatě mohli mluvit naprosto otevřeně, v řeči domorodců formulovaný plán na zničení či ovládnutí planety prohlásili za SF povídku, pro lepší kamufláž ji přizdobili nějakou literární cenou a mohli své podlé plány zveřejňovat v pozemských masmediích. Pravda, alespoň zpočátku se jim v tom snažilo bránit indianské bratrstvo Rudých mužů, tzv. Ctitelé tří bradatých, ale bezvýsledně.

       Příznačné je, že ačkoli se sami důsledně přizpůsobovali pozemským podmínkám, literární cenu zvanou Mlok, kterou udělovali za zvlášť zavrženíhodné plány na ohlupování pozemšťanů, symbolizovali soškou zpodobňující v původní podobě jejich vládce Salamandra Salamandrea.

       

       Zájemce o podrobnější výklad odkazujeme na knihu Panelfixn, kde jsou sdostatek podrobně odhaleny praktiky MZ, (pro případ, že by to sazárně uteklo, píše se s háčkem nad X, čte se podle vzoru rikša nebo kšandy), kterou na sklonku minulého tisíciletí sepsal renegát Lahvička,M (MZ zběhlý k lidem, dal přednost pozemšťankám před svým rybím druhem).

       Tento článek uveřejňujeme jako reakci na množící se poplašné zprávy, že KJ začal hubnout. Potom, co jsme vlivem kyselých dešťů přišli o hraniční hvozdy, potom co byl vyhuben blboun nejapný a katastrofálně se přemnožil blboun obecný, nemůžeme nečině přihlížet jak fandom s Akčildejovou mohutností přichází o část své identity, svébytnosti a kultu/o/vní tradice.