Interkom: Lemovo fiasko

Když se objevily první anotace o této knize v našem tisku, některé z nich slibovaly čtenářům Lemův návrat k ranné tvorbě a přirovnávaly Fiasko k jeho novele Nepřemožitelný. Mezi fanoušky tohoto žánru lze nalézt dvě vyhraněné skupiny podle vztahu k tomuto polskému autorovi SF: první skupina oceňuje jeho rannou tvorbu a pozdější odsuzuje jako příliš filozofující až „nečtitelnou“; druhá skupina naopak jeho poslední práce považuje za vrchol jeho tvorby. Přiznávám se, že patřím spíše k té první skupině, a proto patřičně namlsán zvěstí o tématu knihy jsem byl po přečtení Fiaska zklamán. Ano, jde o klasické téma výzkumu vesmíru a kontaktu dvou civilizací, vystupuje zde oživený pilot Pirx, děj se odehrává povětšinou mimo Zemi - avšak do akce se dostává teprve v závěru knihy. Jinak je kniha nabita filozofujícími pasážemi, které (jakkoli s Lemovými závěry souhlasíme) snižují čtivost románu a méně trpělivý čtenář má určitě chvílemi snahu je přeskakovat. Také logika příběhu dostává v závěru vážné trhliny - neumím si představit kosmonauta (který i ve vzdálenější budoucnosti bude dlouhé měsíce i roky připravován na všechny možné i nemožné situace), který by „zapomněl“ na běžící čas, na předem jasně stanovené podmínky úkolu, a jejich opomenutím způsobil katastrofu. Mám pocit, že závěr románu je nepřirozený a násilný, jen uměle připojený na konec - jako potvrzení předchozích filozofických úvah o nemožnosti navázání kontaktu mezi různými civilizacemi, které zřejmě autor považoval za jádro knihy. Myšlenka o nemožnosti vesmírného kontaktu je také jediné, co tento román spojuje s Lemovým starším a podle mého mnohem zdařilejším dílem Nepřemožitelný.