Interkom: Fantasy ze skříně?

Nenechte se zmýlit nabídkovým listem zasilatelské služby WINSTON SMITH (3/1991), ve kterém se tvrdí, že „Letopisy Narnie“ jsou „fantasy příběhy blížící se svou poetikou eposům J.R.R.Tolkiena“. Byli byste zbytečně zklamáni. Například, už v prvním díle septalogie (Lev, čarodějnice a skříň), hovoří ilustrace R. Fučíkové o tom, že jde o knihu určenou dětem. Nedá-li se čtenář odradit (musí ale hezky rychle zapomenout na Howardovy barbarské světy), může me po několika stránkách opravdu připadat, že se blíží k Tolkienovi. Ovšem z druhé strany. Od L.Carrolla (Alenka v kraji divů). Tohoto oxfordského matematika, vlastním jménem Ch. Dogson, který nade vše miloval děti a zvlášť svou malou přítelkyni Alenku, by určitě nadchla myšlenka, že se ve skříni, za hromadou starých šatů, skrývá tajemná země Narnie, a jistě by neváhal ani okamžik a vydal by se ji objevovat spolu s dětskými hrdiny. Jenže to je oblast pohédek pro děti (nesmírně půvabných a sršících fantazií), ale Tolkienův „Pán prstenů“ rozhodně pohádkou pro děti není.

Knihu navíc těžko můžeme přirovnávat k Tolkienovým eposům, už jenom proto, že jí chybí páně profesorova složitá konstrukce vzájemných vazeb děje a precizní, prostorové vykreslení postav, které nás dokonale vtáhne do souboje dobra a zla.

Dost již žehrání na dílo C.S.Lewise. Tento sympatický pán by se asi dost podivil, že jeho poetické pohádkové příběhy budou předhozeny vyhladovělému českému čtenáři jako fantasy příběhy, vedle „Svatyně odpornosti“ a „Hodiny draka“. Letopisy Narnie totiž věnoval dětem a o tom svědčí i úryvek ze strany 112 nahoře: ... a ještě jiní, které vám ani nebudu popisovat, neboť pak by vám dospělí asi tuto knihu zakázali...