Všechna práva © Interkom 1984 - 1992
Minicon byl!
Je až s podivem, jak nikdo nebo téměř nikdo nerezignoval na svou sf aktivitu. Všechny tradiční akce tak či onak běží. Co já vím, jediná hlavní akce zatím nevypadla. Chystala jsem se i na Istrocon, ale zarazila mě chřipka, se kterou ostatně zápolím doposud a budu, jak se znám, zápolit ještě hodně dlouho. Byl i Minicon (v pořadí už asi tak desátý), spolu s Dnem otevřených dveří Klubu Julese Vernea, v pořadí už šestým.
Minicon měl být původně conem či konventem pražských klubů, ale pokud vím, nevyhazovali se ani mimopražští účastníci, dokonce ani potencionální cizinci ze Slovenska či Moravy. Moraváci přijeli i tentokrát, ze Slovenska nikdo, přece jen je to trochu daleko. Jako obvykle byl Minicon zážitek.
Když jsem si večer před Miniconem chystala nejrůznější propriety, papíry, rekvizity a podobně, odchytil mě můj choť, který celkem správně poznal, že ten večer už ke stroji nezasednu, a začal se se mnou bavit, což se mi jinak povede zřídkakdy: má rodina, když se mnou chce komunikovat, si mne musí ukrást. Výsledkem bylo, že jsem mu až do dvou hodin vyprávěla humorné epizody ze soudních síní a předsíní. Spát jsem šla ve tři.
Ráno, raníčko jsem vstala, domluvila se se synem, že za mnou po obědě přijede, a vyjela. S povděkem jsem kvitovala, že cesta od autobusu je označena šipkami, pozdravila se s přáteli a byla donucena spolu s Frantou Novotným, Vaškem Vlkem, Pepou Pecinovským a paní Freiovou zasednout na horké židle. Později se dostavil i Ondřej Neff. Uf! Právě jsem si vzpomněla, že jeden fan ze Slovenska tam byl, seděl v první řadě a k mému nesmírnému potěšení do mne jaksepatří šil. Hodně se mluvilo o věcech, které teď vycházejí, o jejich úrovni a absenci redakční práce, což vadí stejně tak autorům jako čtenářům. Následovalo pasování rytířů řádu Fantasy, kterého jsem se rovněž zúčastnila coby Oščádal v zastoupení (prostě, Jam se omluvil a požádal, aby ho zastoupila Eva Hauserová, ta se omluvila a požádala, abych to vzala za ni, já souhlasila s podmínkou, že bude souhlasit Jam a Jam, kterému E. Čierny napsal, skutečně souhlasil. Zcela Jednoduché, milý Watsone!) Následovala pauza, ve které jsem vyklouzla do kuřáckého spolku na dvorku. Potom jsem konsultovala nějaké smlouvy a jednala s Tepličáky, kteří mi hodlají něco vydat, takže to už zase ví celý fandom. Objevil se můj syn, který mi oznámil, že tatíčkovi je špatně. Že by z té noční debaty? Mezitím začal v hlavním sále Orwellův týden, pořad klubu Spektra.
Pozoruji, že jsem dnes reportét na baterky, zcela mimo mísu. Ještě jsem vůbec nenapsala, že prostory poskytla a pořadatelskou službu zajistila slavná Spektra v Domě dětí a mládeže v Kobylisích, a že to bylo vynikající.
Zatímco běžel Orwellův týden, šla jsem přestrojit a namaskovat Vlka za svou spolužačku Drahomíru. Protože má kreace byla jen lehce naaranžovaná a našpendlená, raději jsem zůstala na podiu, kdyby třeba špendlíček povolil. Nepovolil, ale na mne začala díky vynucenému klidu padat únava z noci prokecané s vlastním manželem (!). Viděla jsem, že lidé se baví, zejména můj syn, který s povděkem kvitoval, že ho nikdo nevyhání z programu evidentně mládeži nepřístupného a jako takového vyhlášeného a naprosto rovnoprávně se bavil také, ale z geologie Burkina Faso jsem nepostřehla naprosto nic, kromě toho, že je mládeži nepřístupná.
Vím, že byl vyhlášen vítěz soutěže o cenu Jima Dollara, ale to bylo v době, kdy jsem strojila Vlka. Vím, že byla beseda s ertarskými filmovými magnáty, ale to jsem odstrojovala Vlka.
Vím, že Spektráci hráli divadlo, ale to jsem se pokoušela regenerovat síly. Syn se podíval na Pána prstenů, kvůli kterému přišel, a potom nás Slávek Švachouček odvezl domů. Bylo načase. Zhroutila jsem se do postele a vynahradila si tak předchozí probdělou noc. Dobře mi tak, nemám se po nocích vykecávat s manželem! A vlastním!
