Všechna práva © Interkom 1984 - 1992

Když jsem psal před třemi týdny o své naději v brzké vyjití knihy 2061: Třetí vesmírná odyssea, netušil jsem, že ji budu mít o pět dní později v ruce. Musím však říci, že jsem byl poněkud zklamán, Trojka se mi zdá býti ještě slabší než Dvojka. Jako matematik bych to formuloval tak, že kvalita je nepřímo úměrná číslu odysseje. Jednička vyvrcholila v téměř filozofické dělo, čtenář očekávající pokračování v podobném duchu je však ve Dvojce nenašel a navíc tam také trochu povrávorával děj. Autor se pak sice zlepšil a v Trojce jde přímou cestou kupředu, bohužel během cesty ztrácí svou tábornickou výbavu a v cíli to řeší nalezením předem neavizovaného pokladu. Neboli - román se pěkně rozjíždí a Clarke rozvíjí souběžně celé hromady zápletek, psychologickou linii o dr. Floydovi a jeho lásce z mládí, mafiánskou linii o jihoafričanech či obchodnickou linii, všechny se však v průběhu knihy beze slůvka rozloučení vytratí a čtenáři zůstane jen ten diamant, trochu málo na Mistrovo dílo. Uvědomuje si to i on sám a proto v závěru nechá znesmrtelnit Floyda a rozvíjí světlé perspektivy, působí to však značně cize a nesourodě a vypadá to spíše, jako by v té době dostal zálohu na Čtvrtou odysseu a otvíral si zadní vrátka pro pokračování. Že by se už hlásil věk?

       Přesto považuji knihu za relativně dobrou, přistupuje k tomu i kvalitní práce vydavatele, který k bezpřeklepovému textu přidal i skvělé Rotreklovy ilustrace, zamrzí snad jen někdy i více než stostránková vzdálenost mezi obrázkem a dějem k němu patřícím. Nedoporučuji také číst reklamu na zadní obálce knihy. Pominu-li, že je napsána přímo hrozně (žákovi osmé třídy bych za to dal 3), je i věcně nesprávná. Clark není pravděpodobně nejznámější, a už vůbec ne Američan. Na závěr pak vyjádřím svou naději, že, nezmění-li Clarke revolučním způsobem svou tvůrčí metodu, Čtvrtá odyssea už nebude napsána.