Logo rubriky
1/1992
  SF film (další) (96)
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK   
  Interkom 1-2/1992  
Všechna práva © Interkom 1984 - 1992

HORAL II - UMRTVENÍ

       Na tenhle film jsem se dostal asi až měsíc poté, co měl v kinech premiéru. Celý ten čas jsem se těšil na ono příjemné mrazení při třeskotu mečů, které ve mně vyvolával díl první.
       S očekáváním upírám oči ke stříbrnému plátnu, kde se odvíjejí první scény. Začátek mě nadchl - rozervaná ozónová vrstva a tisíce lidí trpících nemocí z ozáření, na kterou umírá i novinářka Brenda, hrdinka minulého dílu - a jako protiklad velkolepé vztyčení ochranného štítu nad Zemí.
       Těšil jsem se, co bude dál, ale lituji, že jsem v tu chvíli z kina neodešel - nebyl bych si pokazil dobrý dojem. Protože to, co přišlo potom, nestálo za nic. Z nádherné heroic-fantasy Horala I nezbylo ani co by se za nehet vešlo. Řinčí tady sice také meče a useknuté hlavy létají vzduchem se všemi efekty (proudy uvolněné energie z mrtvých těl atd.), avšak celek působí dojmem, jako by si don Quijote zajel zabojovat do sběrny starého železa.
       Režisér Russel Mulcahy v tomhle filmu totiž popírá sám sebe - zatímco v Highlanderovi I tvrdí, že sekta nesmrtelných žila na Zemi odnepaměti, v díle druhém se dovídáme něco jiného - Mac Leod spolu s Ramirezem jsou mimozemští vyhnanci, kteří u nás žijí už 500 let. Nesmrtelnost však platí pouze na Zemi - ne na jejich domovské planetě Zeist, odkud je po oněch pětistech letech?! přichází zlikvidovat generál Katana (nesahá ani po paty bestiálnímu válečníkovi Kurganovi z I. dílu).
       Slabému ději už nepomůže ani herecká osobnost Seana Conneryho coby vzkříšeného Ramireze, ostatně po několika poučných větách opět umírá. (Jé, lidi, to je skvělý - hraje tam James Bond.)
       Ovšem závěr překonává všechny hranice a dělá z propadáku naprostý paskvil. Hrdinný bojovník vstupuje na oblohu i s dámou svého srdce - dokonce skrz ně prosvítají i hvězdičky. - Jako bych to už někde viděl - stačí zajít do kostela a přesvědčit se, no ovšem, přimalujte Mac Leodovi svatozář a ejhle - výsledek potěší možná moji prababičku (- Božínku, jako sám Kristus). No prostě kýč jak má být.
       A není se co divit, že to tak dopadlo - režisér se totiž pokusil natáhnout na kostru fantasy tělo hard sci-fi a nad výsledkem diváci zapláčou.
Radek Andrš
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK