Logo rubriky
2/1992
  Ikarie (další) (97)
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK   
  Interkom 3/1992  
Všechna práva © Interkom 1984 - 1992

Rok za námi, anketa za námi

Druhý ročník Ikarie nám proběhl pod rukama a už tu máme výsledky ankety. Než začnu hodnotit jednotlivé výherce, chtěl bych upozornit na to, že tento rok se Ikarie rozmnožila o pět čísel, což u našich povídek, kterými se hodlám zabývat, znamená nárůst z jedenácti kusů na čtyřicet šest, tedy čtyřnásobek. Z toho by měli autoři ankety vycházet. A výsledky hovoří zcela jasně, i když jsou značně nesourodé. Čtenáři mají rádi fantasy (Jaroslav Zapletal - Rull-kniha a meč), klasickou sci-fi (Stanislav Kužel - Odkaz Erenegu) a Josefa Pecinovského (Nos to závaží).
       U posledně jmenovaného díla jsem záměrně nepoužil škatulky, protože Pecinovský nevyhrává díky momentální popularitě nějakého žánru ani geniálnímu nápadu, ale díky svému řemeslu, tomu základnímu kameni každého vypravěče, které u něj daleko přesahuje um ostatních autorů. Je to zřetelné v porovnání s obsahem jeho díla. Jsme opět v despotické úřednické zemi, kde jednotlivý človíček neznamená v soukolí společnosti nic, jsme uvrhováni do depresí předlistopadu a dalo by se říci do depresí lidí, kteří chtěli v osmašedesátém změnit socialismus. Nemohu si pomoci, ale tohle téma mě nechytá. Pražské jaro nepamatuji, chcíplý bolševik mě nezajímá, zato žiji v budování kapitalismu, takže si raději přečtu Harry Harrisona, jehož profesionální hráč získá to, co chce, tím, že pro to něco udělá a nečeká, až mu to spadne z nebe, čímž je pro mne mnohem větším učitelem života. Tohoto by si měli povšimnout všichni naši spisovatelé. Z človíčků uťápnutých mezi mlýnskými kameny se stali svéprávní jedinci, kterým nikdo na kilech nepřidává, spíše naopak (viz ceny potravin), a nikdo jim nebrání v rozletu. Doufám, že si tohoto povšimne i J. Pecinovský, neboť jeho antiutopie se podobají jedna druhé jako pověstné vejce vejci a časem se stanou stravitelnými už jen na Kubě nebo v Íráku. Ostatně zde si sám ukázal cestu, která by mu mohla přivést nové čtenáře. Jeho „Házím ti laso kamaráde“ získalo chválu ze všech stran a je myslím příslibem obrácení autora tím správným progresívním směrem.
       Všímejme si ale také dalších výsledků. Zcela podle mých očekávání se dostala na medailová místa fantasy povídka. Potvrdila opět mé teorie o této tvorbě. Obliba fantasy je zákonitá, protože z tohoto soudku se na náš čs. papír nedostalo mnoho děl a z těch, co se dostaly, většinou visačku fantasy nemá žádné. Tento jev se mi bohužel moc nezamlouvá. Můj osobní názor je, že Tolkien tento styl vyčerpal po všech směrech natolik, že jen málo děl ho může překonat. Do této kategorie ovšem „Rull - kniha a meč“ rozhodně nepatří. Děj této povídky oplývá zaběhanými fantasy rekviztami, které se dost dobře dají vyměnit rekvizitami jinými, třeba rychlopalnými kulomety, a o moc by se dílo nezměnilo. A pro to, abych se dozvěděl, jak vypadá mučení na žebříku, mi stačí sáhnout po knize, kde se vyskytují exorcisté a kacířské názory.
       Mnohem více mne však překvapilo umístění povídky s klasickou kosmickou tématikou. Je milé pozorovat, že čtenáři neztratili zájem o opravdovou sci-fi, tzn. žánru, který má v názvu i to slovo věda. O co je složitější popsat, jak funguje fotonový motor, než popsat, jak lze mečem rozdrtit lebku nepřítele. Obávám se však, že fantasy na příštích pět let ovládne zcela náš trh, takže knihy s raketami a laserovými děly poněkud ustoupí barbarským nájezdům oplátovaných rytířů. Kuželova povídka sama o sobě také není nikterak zázračná a proto nechci nikomu sahat do svědomí, když upozorním na to, že povídka zaujala čelní místo také díky ilustracím M. Zhoufa. Jestli je vítězství v anketě nějak sponzorováno, Stanislav Kužel by malíři měl dát určitě polovinu z tohoto obnosu.
       Toť k prvním třem místům. Svoji pozornost bych chtěl také věnovat poli poražených. Jsem smuten z toho, že si více lidí nepovažovalo Jiranovu „Lednici“ ani Olšanského „trubadůra Hynka...“ tolik připomínající Adamsova Průvodce, že nezabodovaly „A opravdu, malí zelení mužíčkové“ pana Medka a ani jedna z povídek excelentního třetího čísla. Co dodat? Redakce Ikarie umí číst v anketách, takže bych spíše chtěl podpořit návrh na sestavení čísla s vyšší literární kvalitou ze zajímavých avantgardních povídek.
       A nakonec snad jen: „Hrr na další ročník!“
David Horák
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK