Interkom: CONAN - mistr cechu řeznického

Když u nás povolily hráze a já si mohl poprvé přečíst Tolkienovo Společenství prstenu, rázem jsem propadl světu fantasy. Začal jsem se pídit po dalších knihách, kde fantazie a romantika doprovází čtenáře na každé stránce. A tak se stalo, že jsem se nevyhnul ani Conanovi R.E.Howarda. Povídky o nepřekonatelném Conanovi rychle schladily mé nadšení nad fantasy literaturou. Božský Cimmeřan oplývající „přirozenou inteligencí“ a přebujelým svalstvem prochází smyšleným Howardovým světem, kde se před ním třese všechno živé na zemi i na nebi (muži strachem, ženy vzrušením). Povídky jsou si podobné jako vejce vejci. Na začátku je nám představen neznámý svalnatý obr s nespoutanou energií, černou hřívou a jiskrným okem, před kterým všichni s obdivem padnou na zadek (poněkud to připomíná westernové neznámé cizince, kteří vstupují „houpavým krokem se sluncem v zádech do baru, kde všichni zmlkli úžesem a jen proužek cigaretového kouře stoupá ke stropu“). Pak nastupuje na scénu Conan chirurg. Jako puberťák se předvádí před svou vnadnou obdivovatelkou a provádí obvyklou řeznickou rutinu. A jaký že je závěr? Věru, nadmíru šťastný. Nepřátelé jsou rozpáráni a za nápisem Konec lze tušit bouřlivou soulož Conana a jeho obdivovatelky. Ne, nechci po Conanovi, aby nás bavil louskáním filosofických problémů, ale když je jediným obsahem příběhu jen krev, trapně dokonalý hrdina a ohraná klišé, vyjde z toho jenom jedna velká nuda. Jednoduchý recept pro začínající spisovatele - jednu porci střev zředíme hektolitry krve (zde nešetřit), přidáme trochu erotiky a za stálého míchání přivedeme čternáře fandící Conanovi do varu. Upozornění - příliš těžká strava pro slabší žaludky.

Bohužel, stejný recept použil Howard i při výrobě jediného románu, který o Conanovi napsal. Jmenuje se Hodina draka a já bláhově do něj vložil své naděje i úspory a koupil jsem si ho. Doufal jsem, že román a jeho rozsah dovolí Howardovi udělat celý děj psychologičtější, propracovanější a postavy románu lépe charakterizovat. Říká se, že jen blbec se dvakrát spálí o stejnou plotnu, ale já se bohužel o Conana spálil i podruhé. (Přiznávám, jsem blbec. Polehčující okolnost - aspoň ne tak velký jako Conan.) Bohužel, Howard není Doyle (zkuste porovnat jeho povídky o Sherlocku Holmesovi s románem Pes baskervillský - román je určitě o několik tříd výše). Howardovi se sice podařilo vyhnout několika klišé ze svých povídek, ale jinak román sjel podle starých zvyků. Tři zlosynové oživí mrtvého mága a podaří se jim s jeho pomocí porazit krále Conana, kterého si mág tajně odveze sebou do hradu a uvrhne do vězení. Tahle část je osvěžující alespoň tím, že zde máme na chvíli pokoj od Conana vítězného, jinak je všechno při starém. Postavy tradičně jednají jako bezduchá hovada, jejich mluva je víc než nepřirozená. Nepřátelé se bláhově radují, že Conan je mrtev. Ale žádný strach. Jsme na začátku knihy a Conan má stále k dobru víc jak 100 stránek. A na ty se vejde pěkná řádka mrtvol. A už je to tu. U mříží se ocitá vzrušená dívka (podle Howardova cudného popisu můžu říct - je to kus!) a celá rozechvělá podává Conanovi nůž. Conan je opět fit a ve formě. Ujíždí z vězení, místo vizitky za sebou zanechává pár mrtvolek a děj se opět valí šílenou rychlostí vpřed. Bohužel ne všichni čtenáři mají takovou výdrž jako Conan a tak ztrácí dech daleko před koncem, děj se stává nudným.

Přestože je Conan fantasy literatura, fantazie si čtenář moc neužije. Čtenáři není dovoleno ani na chvilku, aby se strachoval o život svého idolu. Jestli se Conan dostane do nepříznivé situace, je to jen proto, aby si mohl udělat na svém meči další zářezy za zabité. Čtenáři zbyde jen malý prostor pro fantazii: tak co to bude, rozpárané břicho či proťaté hrdlo? Vzrušující přemýšlení. A zde musím zahanbeně přiznat, že i já patřím k těm slabým povahám, které se vzdaly potěšení sledovat, jak Conan proplul přes potoky krve celým dějem až k vítěznému konci. A jaký že je konec románu? I když jsem román nedočetl, mohu vám radostně zvěstovat: zloduši mají pocuchaná střeva (střídmí čtenáři nervy), vítězný Conan obtěžuje vnadnou ženu a čtenář unaveně konstatuje - ten blbec měl zase z pekla štěstí.