Všechna práva © Interkom 1984 - 1992

Sedím u kulhavého psacího stroje a civím oknem na havrana, který klidně kálí na ojíněné oraniště: „Nevermore!“ A srdce mi, abych užil slov básníka, usedá. Tam někde... za horizontem času... pane Bože... Brána!

       V našich zeměpisných šířkách, jak každý ví, orají zemědělci svá políčka na podzim, neboť mráz za ně odvede spoustu práce. Já však mám v povaze, že každou hroudu pěkně rýčem roztluču, protože co kdyby. Takže než začnu psát o BRÁNĚ Frederika Pohla, pokud se o ní vůbec dá něco psát, pustím se pana Pohla samotného, ale v tom případě si zas musím ujasnit detaily kolem Cyrila M. Kornblutha, když už spolu napsali Obchodníky s vesmírem (kde vlastně začíná dobývání Venuše), a narážím na první hroudu: Neff uvádí v dějinách Všechno je jinak Kornbluthovo narození jinak (1929) než Železný v antologii Pozemšťané a mimozemšťané (1923) a jinak než tentýž editor v Experimentu člověk (1928), kdežto Veis ve sbírce Vesmír je báječné místo pro život tvrdí, že se Kornbluth vrátil z tříleté služby v armádě r. 1945, takže tivotopisná data 1923 - 1958 budou pravděpodobně pravdivá, protože si lze stěží představit, že by pan Kornbluth rukoval jako třináctiletý či čtrnáctiletý mladíček, i když v Americe je možné všechno. Nicméně tento detail je důležitý i z toho důvodu, že řada autorů líčí Pohla a Kornblutha jako přátele z dětství, což je možné při věkovém rozdílu čtyř let, nikoli deseti let, leda by pan Pohl vozil pana Kornblutha v kočárku, protože Frederik Pohl se narodil v N.Y. 26. listopadu 1919 (a v roce 1985, jak se mi podařilo zjistit, žil v městečku Redbank v New Jersey, kde pracoval na knize vzpomínek The Way the Future Was...; přežil tedy svého přítele již téměř o stejný počet let, než jaký mu byl - byť mladšímu - vyměřen. A pak že je spravedlnost. Ale víme to všichni - není. Naproti tomu Jack Williamson, další z tohoto propletence, a to se úzkostlivě přidržuji ústřední postavy, se narodil roku 1908 a mohl tedy oby mladé pány přinejmenším doprovázet při jejich dobrodružných výpravách na americká pískoviště, není mi však o tom nic bližšího známo. Nedejme se však zmýlit jeho tuctovým jménem - jeho povídka With Folded Hands... z roku 1947 byla dodatečně zahrnuta do antologie The SF Hall of Fame II a v roce 1985 získal právě pan Williamson Huga v nebeletristické kategorii za knihu Wonder's Child - a neříkejte mi, že není o tom pískovišti!

       A teď načnu druhou hroudu, protože všichni současní vydavatelé příliš spěchají, aby byly jejich rohlíky na trhu ještě horké, že na nějaké doslovy nemají prostě čas, a pokusím se sestavit přehled páně Pohlových knih, nakolik je to v našich podmínkách a bez originálních zdrojů možné. Nečiním si proto nároky na úplnost, naopak, každou doplňující informaci jen uvítám:

       Pohl - Kornbluth: The Space Merchants, 1951, knižně 1953, česky Obchodníci s vesmírem, 1963

       Pohl: The Midas Plague (povídka), The SF Hall of Fame II za rok 1954

       Pohl: What to Do, until the Analyst Comes (povídka), 1955, česky Co dělat, než přijde přivolaný psychoanalytik - v antologii Tunel do pozítří, 1967

       Pohl: The Children of Night (povídka), sbírka Alternating Currents, 1956, slovensky Deti noci - antologie Deti vesmírnej noci, 1989

       Pohl: The Slave Ship, 1957

       Pohl - Williamson: Undersea City, 1958

       Pohl: Drunkard's Walk, 1960

       Pohl - Williamson: The Reef of Space, 1964

       Pohl - Williamson: Starchild, 1965

       Pohl - Kornbluth: The Meeting (povídka), Hugo Award 1973 (Konbluth posmrtně po patnácti letech!)

       Pohl: The Tunnel under the World (povídka), sbírka The Penguin Science Fiction Omnibus, 1973 (editor Brian Aldiss), česky Tunel pod světem - antologie Pozemšťané a mimozemšťané, 1981

       Pohl: Man Plus, 1976, Nebula Award 1976

       Pohl: The Merchant of Venus (novela), 1977, česky Obchodníci z Venuše - Ikarie 4-6/1991 (letopočet fandomového vydání neznám)

       Pohl: Gateway, 1977, Nebula Award 1977, Hugo Award 1978, J.W. Campbel Memorial Award 1978, česky Brána, 1991

       Pohl: Jem, 1979

       Pohl: Beyond the Blue Event Horizont, 1980 (1981?)

       Pohl: Heechee Rendezvous, 1984

       Pohl: Years of the City, J.W. Campbel Memorial Award 1985

       Pohl: The Merchant's War, 1985

       Pohl: Fermi and Frost (povídka), Hugo Award 1986

       Pohl: Chernobyl, 1987

       Pohl: Annals of the Heechee, 1987

       A nyní ještě povídky, které známe, ale které se mi nepodařilo chronologicky zařadit:

       Pohl: The Snowmen, The Hated, Speed Trap, česky Sněžní muži, Nenávist, Past na rychlost - Světová literatura 5/1983

       Pohl: Let the Ants Try!, slovensky Keď dáme možnosť mravcom - antologie Stratený robot, 1986, česky Dejte šanci mravencům - Ikarie 5/1990

       Pohl: Smrtonosné poslání Phinease Snodgrasse, česky - antologie Hledání budoucího času, 1985

       

       A teď už jenom na okraj načutnu hroudu, která obsahuje činnost redaktorskou a v níž se zřejmě skrývá spousta práce na konci šedesátých a začátku sedmdesátých let: Frederik Pohl redigoval magazíny Galaxy a If, a druhý jmenovaný získal během doby, co seděl v šéfredaktorském křesle, celkem tři Hugy! Teď už se skutečně nemohu udržet a musím zvolat - klobouky dolů, dámy a pánové!

       Jenže bych se měl vrátit k Bráně, kterou jsem právě dočetl. Venku se mrouskají kočky (považte, v tom pošmournu!) a všichni havrani z okolí jim do toho kecají: „Never-never-nevermore“. Až černo. A v Bráně je všechno. Obrovské neznámo, láska, vesmír, lidská duše dobrá i zlá a taky strach z toho, v čem je vlastně uvězněna. A nejen híčijští „poutníci“, s nimiž jsme se minuli. Mohl bych srovnávat, jak se látky chopili třeba Strugačtí, jejichž Piknik u cesty je z roku 1974, nebo jak sám autor rozvíjel téma od Obchodníků z Venuše, kde rovněž pracuje s híčíjskými artefakty, a jak mám strach z dalších dílů Za horizontem času a Setkání, které nakladatelství TRANSIT avizuje, abych nebyl zklamán. Nebo bych mohl dštít oheň a síru na vydavatele, protože taková nádherná knížka si skutečně zaslouží to nejpečlivější provedení počínaje obálkou... atd. Místo toho si říkám, že kdyby mi bylo dáno a já mohl jedinkrát v životě napsat jedinou takovouhle knihu, klidně bych zaprodal duši ďáblu, kterého tímto přivolávám. S klidným svědomím. Protože vím, že by mne za to pámbu ještě pochválil.