Logo rubriky
4/1992
  Recenze (další) (99)
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK   
  Interkom 5/1992  
Všechna práva © Interkom 1984 - 1992

Planeta nudné smrti

Tak se nám objevil další díl klasického dobrodružného seriálu páně Harrisona Druhá planeta smrti. Už jsem se na ni těšil navnaděn planetou první, která je velice dobře napsanou napínavou knihou barvitého děje, od které sice nelze očekávati nějaké hluboké myšlenky, zato si s ní čtenář bezvadně odpočine. Vytkl bych jí snad jen pár nelogických dějových skoků a motivů zjevně visících osaměle v prostoru (například ony zajímavé stromy na ostrově). Ke kladům druhého dílu patří, že se podobné nehodě vyhnul, pochválím také efektní obálku, vynikající překlad, až na hnízdečko v okolí strany 170 tiskové žádné chyby a také návaznost vzhledu knihy na díl první, což u nás občas chybí (co ty na to, AG-kulte). Tím bohužel také klady končí.
       První nepříjemností je psychologická nepravděpodobnost příběhu. Jason dinAlt, který je v prvním díle představen jako dobrodruh a technický konzument, se náhle mění v hlubokého filosofa a technického všeuměla ovládajícího pro něj starověké technologie, chemii, Edisonovskou elektrotechniku a vůbec spoustu věcí, které nezná ani většina z nás, které od prvního parního stroje dělí snad dvěstě let. Nevěřím také, že by se tento egoista vracel při útěku z tábora zpět pro Ijale, které tam nic nehrozilo, a pro Mikaha působícího jen nepříjemnosti. Jsem jemný člověk, ale i já bych jej tam nechal a škodolibě si představoval, jak si vede v roli nového konstruktéra. Nepravděpodobná je také společenská struktura planety, autorovi věřím snad jen to, že si dinAlt četl v knize o útěcích.
       Zatím jsem mluvil o věcech, které vadí spíše labužníkům, čtenáře hledajícího oddech zajímá v knize něco jiného. Bohužel se mu nedostane ani toho, kniha se vyznačuje naprostým nedostatkem invence. Na druhé planetě se toho sice děje spousta, jenže jaksi stále téhož. Po přečtení první třetiny mi bylo jasné, že se hlavní hrdina bude přesunovat nahoru po civilizačním žebříčku, pokaždé ukáže, jaký že je vlastně inteligent, a zase půjde o dům dál. Pak už jsem jen čekal, jestli dojde do města s kosmodromem a postaví raketu, nebo jestli tato přiletí dříve. Stalo se a kniha skončila, slavný Harry se nezmohl na jediný nápad. Kniha tedy neposlouží ani jako zábavné čtivo a její jediný přínos vidím v úplné bibliografii Harry Harrisona. Vyřazuji ji ze své knihovny a už se těším na planetu třetí, která se prý kvalitou vrací na úroveň jedničky.
ph
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK