Všechna práva © Interkom 1984 - 1992

       Dámy a pánové!

       Jak vylíčit své radostné pohnutí ve chvíli, kdy se součástí kulturního dědictví našeho národa stává kniha Evy Hauserové Hostina mutagenů!

       Vždyť uvědomme si, že kdybychom všech osmnáct tisíc prodejních a dvě stě volných výtisků této sbírky rozebrali a jednotlivé strany položili na délku vedle sebe, vznikne souvislý pás dlouhý 687, 8 kilometru! Tedy dost na to, aby sahal téměř přes celé území našeho státu - pokud ovšem nebudeme uvažovat o reinkorporaci Podkarpatské Rusi; pak by bylo nutno ještě asi tři tisíce exemplářů dotisknout.

       Nakladatelství Svoboda v tomto roce vydává dva srovnatelné ediční počiny: tuto povídkovou sbírku a pansofické dílo Jana Amose Komenského Obecná porada o nápravě věcí lidských. Fakt, že trvalo přes čtyři sta let, než stěžejní dílo Komenského vyšlo česky, zatímco od prvotní myšlenky až k expedici Hostiny mutagenů uběhly pouhopouhé tři a půl roku, jako by naznačoval, že poměry se oproti středověku přece jen zlepšují.

       Přečteme-li si ale obě díla, mladší z nich nám takový laciný optimismus rázně vyžene z hlavy. Vskutku - tam, kde Komenský věří v nápravu světa a dokonce vytyčuje metodu, jak toho dosíci, Hauserová jednoznačně konstatuje, že lidi jsou nenapravidtelná svoloč a svou civilizační šlamastyku si zcela zaslouží.

       Prožíváme dnes konjunkturu autorů, jejichž hrdinové jsou vyspělí jedinci se svaly vlnícími se pod bronzovou kůži, kteří díky bleskovým reakcím hravě řeší i ty nejobtížnější situace. Chceme-li naopak vykreslit portrét průměrného hrdiny Evy Hauserové, vyvstává před našima očima grandiózní obraz bronchitického mutanta prolezlého alergiemi, s narušeným pohlavním životem a mezilidskými vztahy. Bez nadsázky proto můžeme říci, že právě Eva Hauserová zavádí do naší literatury téměř úplnou novinku: živé lidi, tak, jak opravdu mluví, jednají a myslí.

       Dámy a pánové!

       Bylo by ode mne jistě velmi nevkusné nadmíru se nechat unášet chválou knihy, k jejímuž vzniku jsem sám svou skromnou hřivnou přispěl. zcela na závěr svého pamětnického projevu tedy uvedu již jen jednu pochvalnou zmínku, která je však dle méhou soudu velmi pozitivní: jsem přesvědčen, že šance této knihy stát se kdykoli v budoucnu doporučenou četbou na jakémkoli stupni našich škol je nulová.

       Děkuji Vám.