Interkom: Půltá nuda

Ladislav Szalai vydal novou sbírku povídek. I když se na poměrně zajímavě řešeném obalu skví nápis „sci-fi“, povídky to nejsou ani tak vědecko, jako spíš fantastické. A protože jsou nepříliš dlouhé, vešlo se jich do Půlté planety celkem čtyřiadvacet.

Jak se dá u tohoto autora předpokládat, jsou všechny přímo profesionálně napsané. Oko čtenářovo klouže po stránkách jako ozubené kolo v dobře promazaném soustrojí, nikde není nuceno zastavit a vracet se, aby bylo pochopeno už jednou přečtené. Přelétává věty snad až příliš snadno.

Když se dočtete do třetiny knihy, najednou se vám zatne zdát, že to, co máte před sebou, jste už jednou četli. Není se čemu divit - povídky jsou si podobné jako vejce vejci. Prolíná se jimi stejná atmosféra plná smutku a zatrpklosti a i výběr témat není příliš bohatý. Většinou se v závěru ukáže, že to pro lidstvo skončilo; za to, jak se lidé chovají a jak jednají, právem.) Podruhé, potřetí se to dá ještě snést, ale potom už to začíná být úmorné. Znovu podotýkám, že povídek je čtyřiadvacet.

Kam se poděla rozverná hravost předešlých sbírek Cesta do bláznovy zahrady či Tajná společnost SF (spoluautorem byl Zdeněk Rosenbaum)? Kde se skrývá ta kaskáda nápadů, kterými dříve Ladislav Szalai jen hýřil? Snad by se měl zamyslet, jestli to, co předvádí v Půlté planetě, je to pravé. Zdá se mi totiž, že bude-li pokračovat ve svém nynějším sólu, nesmí se pak divit, když zaznamená vážný pokles čtenářského zájmu.

V brzké době má vyjít jeho další kniha, která se bude jmenovat Stroj fantazie. Zatraceně dobře si rozmyslím, jestli si ji koupím, protože jsem nějak ztratil obdiv a důvěru, jež jsem k autorovi až dosud choval. A to je trochu škoda, nemyslíte, pane Szalai?