Interkom: LOVECRAFT

Bojím se. Bojím se zůstat potmě doma. A nejsem sám. Markéta se po nocích plných hrůzných snů probouzí zkropená potem. Mojmír mi každé ráno volá vyděšeným hlasem do práce. David se pod průhlednýma záminkama nezúčastňuje redakčních rad, jen aby nemusel domů za tmy. Jen Šíma u svých ovcí a Lojza se svou Plzní si zatím žijí bezstarostně. Zatím. Oni totiž ještě nevědí to, co víme my. Ještě si nepřečetli první tři díly sebraných Lovecraftových spisů. Nevědí NIC. Proč jen jsme my blázni podlehli pokušení a dali na slova Jamese Hatfielda a zbytku Metallicy. Že prý je Lovecraft jejich nejoblíbenější autor. Že podle jeho knih napsali instrumentálku „The Call of Ctulhu“ a skladbu „The Thing that Should Not Be“. Proč jsme na ně dali? Na ně a na další kapely, v jejichž zpovědích a textech se objevuje Lovecraftovo jméno? Proč? Teď sedíme po večerech doma, všechna světla rozsvícená, a bojíme se vystrčit nos. A přitom další svazky těchhle sebranejch spisů už máme objednány. Je to jako droga. Člověk k tomu čuchne, zděsí se, ale nemůže se od toho odtrhnout. Co teď? To nevím. Jedno je mi ale jasný. Šíma ani Lojza už se dlouho takhle bezstarostně usmívat nebudou. Toho Lovecrafta jim totiž půjčím!