Všechna práva © Interkom 1984 - 1992

       

Několikrát se mi v poslední době stalo, že jsem otevřela knihu, chvíli četla a potom mi blesklo hlavou: Probůh, to je frantovina. Frantovinou míním literaturu typu věcí Františka Novotného, třeba Ramax nebo Andros. Stalo se mi to nad Simakovým Městem, i nad Clarkovým Koncem dětství.

       Také mne občas nad něčím napadlo: To je vilmovina, případně to je carolovina, či hauserovina (slovo evovina mi kupodivu v tomto případě nepřišlo na mysl). Dálo se mi to například nad Wolheimovou sbírkou nejlepších SF povídek roku.

       Nad prvním svazekm Labyrintu světů mne zase napadlo, že je to kosatíkovina. Jeho knížka byla na poradě v Teplicích charakterizována slovy: Rychlé šípy mají vždycky pravdu, a já jsem se do ní chtěla pustit kvůli logickým rozporům. Například o padouchovi mají hodní hoši podezření, že je od policie, potom se ukáže, že se s nimi jednou opil, a prozradil jim celý plán policejní budovy. Tak jaké podezření? Na konci jedné kapitoly se hoši řítí v autě do akce, na začátku druhé se ukáže, že si to rozmysleli a dva dny se připravovali. Podzemní civilizace visí samoúčelně ve vzduchu a vůbec si nezahraje.

       Vidíte, a trochu unavená, trochu deprimovaná jsem se do ní nepustila vůbec.

       Lehká naivita věcí Františka Novotného - lidstvo se rozprchne do vesmíru jen proto, aby hrálo stejné hry, jako na Zemi, máme tu separatismus i jiné typy moudré i méně moudré politiky a spoustu dalších věcí se podobá lehké naivitě v Konci dětství - lidstvo, zbavené materiálních starostí se zušlechťuje až do totálního zušlechtění. Pro národ, který má plastickou zkušenost se skupinou obyvatelstva, která zjistí, že nemusí pracovat, a samozřejmě to nedělá, mám na mysli některé komunity Romů, jsou to představy přinejmenším úsměvné.

       Nad Simakem i nad Clarkem mi najednou Novotný začal připadat jako jejich truchlivý epigon. Já vím, teď mám podobně pohřební řeči jako Neff na košickém Parconu, tohle je prostě tak trochu neffovina. Právě u Novotného mne to popuzuje nejvíc. Clarkovo i Simakovo literární řemeslo je nelidsky dokonalé, jejich zacházení s nejrůznějšími nástroji literatury je až strojové, což mne děsí.

       Mám strach, zda všichni nejsme truchlivými epigony našich velkých předchůdců a vzorů. A nevím, nevím, co dál.

       

       

       OZNÁMENÍ

       Redakce uzavírá čtenářskou soutěž o překlad elfského textu. Rozluštění naleznete v tomto čísle IKv dopisové rubrive.