Všechna práva © Interkom 1984 - 1992

       

Téma paralelních světů, jinak řečeno, co by bylo, kdyby..., je v SF hojně využívané, ovšem pH přišel se zajímavým nápadem alternativních dějin Středozemě, světa, který je fiktivní již sám o sobě.

       Kniha začíná úplně stejně jako Tolkienova trilogie, totiž oslavou Bilbových stojedenáctých narozenin. Okamžik zvratu nastává ve chvíli, kdy Lobelie bere Bilbův dar s impertinentním věnováním jako smrtelnou urážku, s kterou se nehodlá smířit. Lžičky samozřejmě bere také i v tomto případě, ale její rozhořčení je natolik velké, že přemůže svou vrozenou lakotu a investuje peníze do schopného advokáta. Náklady se jí mnohonásobně vyplatí, Frodo je ze své nory vyhnán a ona se konečně stává paní Dna pytle.

       Pak se příběh odvíjí poměrně rychlým tempem a dalo by se říci, že i pravděpodobnějším způsobem, než jak nám ho představil Tolkien. Hobiti jsou skutečně takoví, jak vypadají, totiž slabí a málo odolní pro tak nebezpečnou cestu. Kromě Froda všichni brzy Temným silám podléhají. Ani Gandalf není všemocný a proti ohnivému balrogovi nemá šanci. Nazgúlové jsou strašliví protivníci a dokonce i Vznešení elfové si s nimi ne vždy poradí.

       Sauron prokazuje své vynikající taktické a strategické schopnosti. Nejprve naslibuje Sarumanovi hory doly, nechá ho, aby vyřídil senilního Théodena i jeho příbuzné a zbavil se Gimliho, přičemž sám úspěšně útočí na Minas Tirith. Nakonec Sarumanovi, oslabenému bojem s Rohanem, zatrhne jeho vládychtivé tužby a jasně mu ukáže, kdo je ve Středozemi pánem. Pak už Sauronovi stačí likvidovat jedno středisko odporu po druhém.

       Elfové sami mu hrají do noty. Místo aby se sjednotili, hrají si každý na vlastním písečku. Taková urozená Paní Galadriel, vnučka samotného knížete Noldor Finwe a pamětnice Dvou Stromů Valinoru, se přece nebude zahazovat s nějakým loďařem nebo, nedej Elbereth, s někým, kdo vlastně ani pořádný elf není. Zakomplexovaný Elrond se tento nedostatek ve svém původu snaží nahradit okázalou přemoudřelostí, čímž samozřejmě každému leze na nervy. Navíc je všem jasnozřivým elfům jasné, že jejich panování ve Středozemi tak jako tak končí a podvědomě touží po cestě na Západ, co by se tedy snažili.

       Ale ani tak to nemá Sauron jednoduché. Naštěstí je tu ještě Frodo s Prstenem. Stačí si na něj počíhat u cíle cesty a proměnit ho v mocného Nazgúla, který se okamžitě zapojuje do bojů o Roklinku. Mimo jiné se tu setkává i s Bilbem v pokročilém stadiu sklerózy a ranou z milosti ukončuje jeho živoření na tomto světě.

       Sauronovi se podaří zmocnit se Arwen a Aragorna, svého zavilého nepřítele, který se snažil znepříjemňovat mu život na každém kroku. Už už se chystá si to s ním vyřídit po svém, ale nakonec se mu zamilovaného párku zželí. Zničí Narsil, aby Chodce přešly choutky potulovat se Divočinou a držel se jako správný manžel doma, a pak zkoprnělému Dúnadanovi názorně předvede, jak se to se ženou vlastně dělá. Tak se díky milostivosti Temného pána a díky tomu, že nepřejícný Arwenin otec se konečně odebral ke svým elfím předkům, Aragornovi po dlouhých osmašedesáti letech splní jeho tužba a věrná láska končí happy endem.

       Závěr symbolizuje jakési „přijetí do rodiny“, neboť péče o oděv a obuv byla vždy svěřována nejbližšímu pánovu důvěrníkovi. Autor v ní ale bohužel projevil trestuhodné nedostatky ve znalosti hobitologie. Kdo to kdy slyšel, aby hobiti nosili boty? Je to jediná vada na kráse jinak pěkné a strhující knihy, plné barvitých scén. Zejména setkání Grišnáka s Galadriel a proměna Froda v Nazgúla jsou zvlášť efektní, i když skalní tolkienovci při čtení některých pasáží zcela určitě zalitují, že neovládají umění obyvatel věže Barad-dur, aby ho mohli na pH vyzkoušet.

       

Vzkaz pro pH: Přeju Ti, abys měl stále plné ruce práce, ale stejně Tě pro jistotu nebudu některým svým kamarádům představovat. Zároveň bych Tě chtěla varovat před Tvými „taképřáteli“. Například jistý nejmenovaný ZR mi prozradil Tvou totožnost bez jakýchkoli úplatků, výhružek či fyzického násilí, a to i přesto, že jsem se netajila svými nepříliš mírumilovnými úmysly.

       

Poznámka redakce: pH si uvědomuje nebezpečí vyplývající z jeho dalšího pobytu v české kotlině a slovenské vrchovině a do doby, než se na jeho svatokrádež zapomene, odjíždí do Kanady. Vzhledem k hloubce jeho rouhačského provinění ho nečekáme dříve než za tři roky. Horší trest než tento druh vyhnanství si už stěží představit