Interkom: KUPTE SI KNIHU OD BESTERA!

Když mě můj jistý známý knihkupec doporučoval, abych si koupil knihu od Alfreda Bestera „Hvězdy, můj osud“, že prý je to výborná věc, uposlechl jsem ho se smíšenými pocity. Časem jsem se totiž dopracoval ke zkušenosti, kterou mi každý z vás jistě může potvrdit, a to, že čím více od knihy (nebo filmu) čekám, tím více bývám zklamán. Proto mám radši, když dopředu neslyším oslavné recenze, po kterých ke knize přistupuji s očekáváním, že mi dá odpověď na Základní Otázky Bytí. S těmito pocity jsem tedy zakoupil Bestera. A pak jsem si ho přečetl.

Sami vidíte, co se mnou provedl. Právě teď dělám to, o čem jsem se v minulém odstavci zmiňoval, že nemám rád - píšu oslavnou recenzi. Ale Besterovy „Hvězdy“ jsou opravdu výborný román.

Co žene hlavního hrdinu kupředu? Láska? Ne. Přátelství? Ne. Vznešené ideje, ctižádost nebo snad peníze? Ne, ne, ne. Gully Foyla pohání vpřed nenávist a pro svou pomstu je připravený obětovat cokoliv a kohokoliv. Ve srovnání s touto silou jsou všechny ostatní pohnutky bezvýznamné a bezmocné, říká Bester. A má pravdu.

Rychlý spád děje, styl, který člověka nutí k tomu, aby příběh hltal, ale přesto pevně utkví v paměti i po zaklapnutí knihy. Události, které se řítí vpřed, mají svou vnitřní logiku. Přestože čtenář vnímá především stopy, četba v něm zanechává pocit pevného řádu autorova světa. Vtipné a současné logické detaily (do důsledků domyšlený jauntovací svět, novodobá šlechta podnikatelů apod.) svědčí o tom, že Besterův svět funguje.

Za povšimnutí stojí výborná charakterizace postav, z nichž každá má nějakou vlastnost, která ji zvýhodňuje i znevýhodňuje zároveň. Bester zde skutečně hýří nápady -jednosměrná telepatka, vidění v infračerveném spektru, radioaktivní muž, rozvědka založená na čínské metodě náznaků a nápověd (mimochodem, nepřipomíná vám tato zpravodajská taktika jemné předivo konverzace v některém z románů ženských autorek?), hypnoticky vycvičený tajný agent atd. Celé skupiny postav s předem danými možnostmi, s jejichž vztahy Foyle v divokém víru své honičky za Vorgou zamíchá tak, že se v závěru románu všichni naprosto zákonitě dostanou až za bod, kde jakékoliv pocity neznamenají naprosto nic. Spolu s nim se tam dostane i Foyle. Po tom všem, co prožil, už nemůže chtít svou pomstu. Nemůže zůstat tím samým Foylem, kterému na palubě ztroskotaného Nomáda udělila Vorga - T:1339 počáteční impuls.

lidech. A také jim ten kopanec uštědřuje a je to kopanec vskutku mohutný. Přísně střeženou látku PyrE, psychokinetickou výbušninu, rozhazuje do davů. Ať si lidé sami rozhodnou, co s ní budou dělat. Jestliže se rozhodnou dobře, tak fajn, jestliže si zvolí špatně a všechno půjde do pekla, tak plným právem, protože v tom případě lidé stejně za moc nestáli. Bester zde vyjadřuje rozhodně zajímavý názor a je to příjemná změna, po všech těch SF, ve kterých vědci raději zničí epochální vynález, protože Lidstvo na to ještě není dost zralé“.

S přihlédnutím k tomu, že už dnes slavíme čtyřiačtyřicátý rok úspěšného soužití s atomovou bombou, se mi zdá, že by autoři SF tohoto typu (laskaví mimozemšťané ochraňují nezodpovědné Pozemšťánky před celoplanetárním harakiri) mohli tak trochu umírnit svou hysterii.