Interkom: CONAN PODVOJNÝ

Pokud si čtenář koupí knihu Richarda D. Evanse Conan a Krvavá hvězda v očekávání kaluží krve, vyhřezlých vnitřností, uťatých hlav, vršících se hromad pobitých nepřátel a jiných výsledků Conanovy obvyklé činnosti, bude zklamán. První mrtvola se objevuje na scéně až na třetí stránce, navíc se jedná o popraveného zloděje. Rovněž druhému oddělování hlavy od trupu Conan pouze asistuje jako divák nečinně přihlížející z úkrytu. Teprve v závěru první kapitoly se konečně dostává k akci, čepel jeho dýky svištivě protíná noční temnotu, aby po chvíli zmizela v hrudníku posledního protivníka.

Jinak ale není čtenář o nic ochuzen. Přijde si skutečně na své, neboť každý motiv se v knize pro jistotu dvakrát opakuje. Při krádeži obrovského rubínu zvaného Krvavá hvězda je Conan proklet bohem Murehadem. Buď do roka splní zadaný úkol, jinak zemře. Aby to neměl tak jednoduché, je vzápětí očarován znovu, tentokrát kouzelným vínem brythunského krále Alazida. Stejná je lhůta, po kterou musí

Conan Alazidovi sloužit, stejný je i trest za neposlušnost. Svalnatý barbar je pověřen zajistit bezpečnost králova vyslance při cestě do Hyperborey. Získanou praxi využívá i při návratu, jen osoba doprovázeného šlechtice je jiná a vysílajícím králem je pro změnu hyperborejský vladař.

Životní úděl Conanovi zpříjemňují dvě milenky, obě tak nádherné, že Cimmeřanovi z té krásy až vyráží pot na čele a tají se mu dech. Patrně pouhou shodou okolností jsou obě čarodějky.

Na své pouti Conan zabloudí do zakletého města Braxthusů, pavoučích lidožravých čarodějnic. Nesměl by to být Conan, aby se nedostal ve zdraví ven, a nebyl by to Evans, aby ho do města hned příští den nezavedl podruhé. Cimmeřan sice zlikviduje Braxthuse, ovšem v důsledku zákona podvojnosti se s nimi samozřejmě utká ještě jednou.

Tento zákon provází Conana skutečně na každém kroku. Se zatajeným dechem sleduje hrdina dvojí proměnu paláce v zakletém městě, dvakrát potká mnicha v nezáviděníhodné situaci, dvakrát dojedou členové výpravy na smrt unaveni, dvakrát musí Conan své druhy vysvobozovat z vězení, které je v obou případech umístěno ve věži, dvakrát postihne ve své komnatě zloděje. Dokonce i dvakrát potřese hlavou jako býk, když dostane ránu od svého soupeře v boji o samici.

Evansovo mistrovství ve zdvojování je patrné i v jednotlivých větách. Tak například „tichem ulice se rozléhalo drcení dřevěných šindelů, které Cimmeřan pod sebou drtil“ a „chladná voda proudící shora, z nebe, ho také ochlazovala“.

Za vrchol svého díla autor zřejmě považuje scénu, kdy se Conanovi v krystalu Krvavé hvězdy zjeví bůh Murehad. Aby ji čtenář mohl řádně vychutnat, narazí na oba odstavce, které ji popisují, rovněž dvakrát. Vlastně ne tak docela, opakování se liší ve dvou slovech.

Na závěr malá otázka k zamyšlení. Kolik asi má tentokrát Richard D. Evans nohou? Vzhledem k jeho oblíbenému číslu soudím, že dvakrát dvě.