Logo rubriky
9/1992
  Recenze (další) (105)
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK   
  Interkom 12-13/1992  
Všechna práva © Interkom 1984 - 1992

Poslední přijde deprese

Vydavatelství LASER čile pokračuje ve své záslužné činnosti a tak se na pultech knihkupectví objevila útlá knížečka Joseph-Henri Rosnyho -XIPEHUZOVÉ. Zakoupil jsem a byl zvědav na dílo současníka H. G. Wellse, jemuž byl přiřknut titul otce moderní francouzské sci-fi.
       Knížka obsahuje tři povídky velmi rozdílně úrovně. Titulní povídka Xipehuzové popisuje v celku klasickým způsobem boj nomádských kmenů v dávné Mezopotamii s vetřelci, kteří se tam znenadání objeví a mají s lidmi málo co společného. Následuje povídečka Jiný svět o chlapci, mutantovi, jehož schopnosti mu umožní pozorovat kromě našeho světa i jiný, paralelní.
       Předchozí dílka nechají čtenáře v klidu a v přesvědčení, že ani poslední povídka se nevymkne z průměru předchozích. Nemůžeme se ale více mýlit, neboť další Rosnyho práce, novelka Smrt Země je úplně jiná. S mrazivou přesností a důkladností popisuje neblahou budoucnost Země asi za 100 000 let. Jaká že nás podle pana Rosnyho tedy čeká budoucnost? Za několik desítek či stovek let začnou probíhat rozsáhlé změny v zemské kůře se všemi svými důsledky. Mohutná zemětřesení přeorají povrch země, počne mizet voda a bez vody mizí i život. Toto vše se odehraje postupně v průběhu 80 tisíc let. Většina měst je zničena, oceány vyschly, kontinenty jsou změněny v pouště a lidé přežívají jen na několika navzájem izolovaných místech. Asi v té době se znenadání objeví feromagnetičtí - život vzniklý na bázi železa. Zprvu jen několik fialových políček na povrchu kovů, později veliké kolonie feromagnetických, majících schopnost pohybu. Po delším pobytu v jejich blízkosti navíc feromagnetičtí způsobí lidem rozpad krve a ztrátu červených krvinek s následnou smrti. V tomto nevábném prostředí se odehrává marný zápas posledních lidí o přežití. Autor povídku končí pesimisticky, lidé odcházejí a budoucnost patří feromagnetickým. Povídka má výstižně vykresleny reálie pustého, umírajícího, vlastně již prakticky mrtvého světa a její mistrně navozená, ponurá a depresivní atmosféra připomíná poslední stránky slavného Města C. D. Simaka.
       Celkově se obsah knihy vymyká představám o sci-fi doby kamenné, a to hlavně zásluhou poslední povídky. S ní dostává sbírka smysl a je jejím vyvrcholením.
       Samotné povídky doplňuje pojednání o autorovi a jeho dílech z pera R. Podaného, které nám osvětluje tohoto u nás téměř neznámého autora. Obálka P. Súkeníka je sice zavádějící, ale barevně pestrá a neodpuzuje.
       Knížku bych doporučil milovníkům pochmurných a smutných postkatastrofických vizi, vyznavači tvrdé akční sci-fi by si koupi měli rozmyslet.
       Joseph-Henri Rosny - Xipehuzové
       přeložili R. Podaný, H. Podaná, V. Rýpar. LASER, Plzeň 1992,
       Hodnocení *** povídka Smrt Země ****
Martin Češpivo
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK