Všechna práva © Interkom 1984 - 1993

       Přiznám se rovnou, pohled na obálku ve mně vzbudil poněkud smíšené pocity. To když jsem pod lákavým názvem The Magazine of Fantasy & Science Fiction - CS. Edition spatřil obrázek připomínající ilustrace měsíčníku Sovětská literatura blahé paměti... Nicméně nebuďme povrchní; povrch sice rozhoduje o prodejnosti publikace, její kvalitu však určuje obsah.

       První povídka - poněkud omšele roztomilá banalitka o intergalaktickém střetu zájmů probíhajícím v mozkovně opilce (Pohled z vrcholku věže autora Harry Harisona) - je předkrmem značně nevýrazným, tím spíše, jak se dočteme v následujícím úvodu (mimochodem, nepíše se tam zmiňovaný spoluautor monografie Všechno je jinak Krammer s jedním „m“?), že zahajuje výběr z více než čtyřicetileté produkce časopisu přinášejícího povídky, ve kterých morální poselství nebo originální vědeckotechnický prvek představují podmínku toliko nutnou, leč nikoli dostačující. Tou pak má být kvalita vyprávění. „Pohled“ dle mého soudu slyne jen posledním z uváděných atributů. Ostatně, abychom tuhle položku vyřídili najednou, obdobně solidně napsané jsou i všechny další povídky. A pravda, taky obdobně banální.

       Hned druhá ukázka - Wayne Wightmanova Klec číslo 37, je ovšem lahůdka! Obsahuje poselství hned několik, a to v rovině vztahů jak mezilidských, tak „meziorganismových“ (nesměle antirasistický i obecně antiantropocentrický pohled na člověka na úrovni Země i vesmíru). Pro mě vrchol sbírky.

       Specializace od Gary Jenningse se nehonosí ni originalitou, ni poselstvím; je to prostě zábava s průhledným rozuzlením, stejně jako Johna Morresyho Murphy předvádí, co dovede.

       Lučištník v mlze od Garry Kilwortha nabízí vtipně vyfabulovanou moralitu typu Kdo jinému jámu kopá...“ Patří k tomu lepšímu z výběru. Louskáček Freda Saberhagena napínavou a americky povrchní formou odpovídá na otázku „k čemu všemu může být dobrá variabilita živočišných druhů“, v čemž chci v době ohrožování genofondu spatřovat ono proklamované poselství. Třetí článek Edwarda F. Shavera zaujme pefektní expozicí záhady; bohužel naprosto zhovadilý závěr činí její zařazení do výběru značně diskutabilním..

       Faxan Deana Whitlocka nám skrze originální nápad sděluje, jak je život krátký. Řekl bych, že je ze všech ukázek nejameričtější.

       K Asimovově brilantně popularizující stati o rozdílech mezi planetkami a kometami by snad nebylo pro české čtenáře na škodu doplnit, že jeden ze zmiňovaných „kometologů“ - Wilhelm von Biela - je sice ve Who is Who in Science veden jako rakouský astronom, avšak s jeho národností je to všelijak; „svoji“ kometu pak objevil a identifikoval jako setník rakouské posádky v Josefově u Náchoda.

       Hlavním kladem pojednávaného svazku je pestrost; výběr klasiky obou v titulu uváděných žánrů reprezentuje časově podmíněný průměr v americkém měřítku (dnes jsou jak sci-fi, tak fantasy tematicky i formálně mnohem dál, o čemž se pomalu můžeme přesvědčovat i my) a mírně podprůměrnou cenu v současném měřítku českém, což se v této kombinaci o řadě vydávaných konkurentů říct nedá. Myslím, že za jedno přečtení stojí. Ohledně dalšího vývoje pak magazínu (avizovanému jako dvouměsíčník) přeji, aby se jeho vstupní úroveň stala odrazovým můstkem vzhůru, nikoli propadlištěm.