Interkom: Chvalme sponzory především před obědem

Zapomněl jsem si odšpendlit nové pyjamo (vlastně jsem vůbec nepočítal s tím, že v něm nějaké špendlíky budou), a tak se stalo, že když jsem se pak plazil podzemní chodbou po vrstvě pavouků světélkujících jako hodinky (všiml jsem si přitom, že nejdou přesně: někteří šli pozadu, jiní se předbíhali a další se zas rozbíhali všemi směry), zasáhla mne dávka ozubených koleček vypálená z dorgu, udělalo to bááthroom! a já se podíval - a vedle mne v sále ostravského Parconu seděl Jiří Walker, opíral se ztěžka o lopatu a až z paty vykašlával kostky černého antracitu.

„Co mu je?“ zeptal jsem se jiného souseda, který se mne soucitně ujal, vytrhl mi z těla kovový šíp, jenž současně se mnou proklál i jednoho líného pavouka (zřejmě se zastavil), takže jsme vypadali jako jednohubka, a než si ho vložil do úst, mile mu otrhal nožičky. Potom pravil: „Věnoval přece polovinu perel královny Maub na konto Workshopu a teď se musí živit prací, což ho ničí.“

Nebyl to pochopitelně J.W., ale George P. Walker alias Jiří W. Procházka, koho jsem ve snu viděl a jemuž jsem dlužil poděkování, a tak jsem šel přiložit do kotle. Nebylo by však spravedlivé, říkal jsem si do hučení plamenů, kdybych rovněž zapomněl na všechny ostatní, jimž leží na srdci osud SF&F Workshopu potažmo Literární dílny ČSSFF natolik, že sáhli do svých mnohdy i nenaditých peněženek u vědomí skutečnosti, že bez peněz nejsou koláče (o sci-fi ani nemluvě). Proto zde stojiž v sestupném pořadí malé résumé lidí, jimž za sebe a za Workshop vzdávám díky:

A protože sedím nad hromadou účtů a nemohu se dopočítat (připadám si jako Lelíček, jenomže to není taková švanda), musím připomenout i mého přítele Jaroslava Studničku a jeho ženu Evu, kteří slíbili, že nás podrží, když to nevyjde (až to vyjde), a taky výtvarníka Karla Soukupa a technického redaktora Mirka Dvořáka s chotí, jimž vzkazuje pan Vonnegut Jr., že za svoji práci na knížce Let na Měsíc pojednaný jako sbírka povídek českých autorů dostanou tentokrát kuřinec. Ale řekněme, že to dělají z lásky. K umění. Slečna korektorka Markéta Novotná mne však, obávám se, nepřesvědčí, že to dělá proto, že ji to baví, takže ta by zaplaceno dostat měla, protože špatně, protože by se mohlo snadno stát, že se bude raději věnovala pěveckému Sboru moravských učitelek (nebo kde vlastně dnes - kde se na pravopis tolik nehledí - tráví mladé pedagožky svůj volný čas), zaslouží si tedy i ona svůj podíl díků. A tak se raději zadrhnu.

LET NA MĚSÍC, který se dostane na pulty knihkupců v březnu, měla být knížka, jejíž výtěžek a především honoráře čtrnácti českých SF autorů (Ivana Adamoviče, Caroly Biedermannové, Ludmily Freiové, Evy Hauserové, Petra Heteši, Josefa Koenigsmarka, Pavla Kosatíka, Ondřeje Neffa, Františka Novotného, Zdeňka Páva, Josefa Pecinovského, Filipa Škáby, Stanislava Švachoučka a Jaroslava Velinského) měly být věnovány na podporu nových autorů-workshopistů, ale zkuste počítat, chcete-li udržet prodejní cenu jednoho výtisku na hranici 35 Kč(s), kolik vám zbude, když 60% spolkne polygrafie, 40% schlamstne distributor a 5% + 2% sežvýkají daně... Přitom vlastně cena je to jediné, čím můžeme konkurovat hodnotným, myšlenkově obsažným a stylově vytříbeným skvělým americkým a vůbec zahraničním dílům, jejichž půvabné obálky tak nevtíravě zaplavují česká knihkupectví. Pročež volám: CHVÁLA SPONZORŮM! a SPONZORŮ NENÍ NIKDY DOST!